Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 632/01

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti O.V., zastoupené JUDr. P.Š., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 2000, č.j. -130 a usnesení Okresního soudu Pardubice ze dne 21. 12. 1999, č.j. -105 a ze dne 6. 6. 2000, č.j. -116, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 30. 10. 2001 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 2000, č.j. -130 a usnesení Okresního soudu Pardubice ze dne 21. 12. 1999, č.j. -105 a ze dne 6. 6. 2000, č.j. -116, jimiž bylo pravomocně zastaveno řízení o dodatečném projednání dědictví po zůstavitelce B.K., a to s odůvodněním, že v dědickém řízení nebylo prokázáno, že zůstavitelka vlastnila ke dni úmrtí majetek uvedený v návrhu O.V. (stěžovatelky).

Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo vlastnit majetek a právo dědit, zakotvené v d, a právo na majetek podle Protokolu 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolu 11. Nesouhlasí s právními názory obecných soudů, že zrušením rozsudků podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, obsahujících výrok o propadnutí majetku, nedošlo automaticky k obnově vlastnictví. Uvedla, že napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 2000 jí bylo doručeno 31. 10. 2001 (správně 31. 10. 2000) a tudíž lhůta k podání ústavní stížnosti již uplynula. Má však za to, že její věc přesahuje její vlastní zájmy, přičemž i S., eviduje mnoho dalších takových nebo obdobných případů, a tedy jsou naplněny podmínky ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu Pardubice, sp. zn. , a po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána evidentně po lhůtě stanovené pro její podání, což ostatně konstatovala již sama stěžovatelka ve své stížnosti. Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení ( zákona). V daném případě bylo napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 2000, č.j. -130, stěžovatelce doručeno 31. 10. 2000, a tímto dnem započala běžet zákonná šedesátidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti. Stížnost však byla podána osobně dne 30. 10. 2001, tudíž evidentně po uplynutí stanovené lhůty. Šedesátidenní lhůta obsažená v ust. zákona je nepřekročitelná, její marné uplynutí neumožňuje jakkoliv zhojit, a tímto zákonem je Ústavní soud vázán ( a 2 y).

Ústavní soud nesdílí názor stěžovatelky, že stížnost svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájmy, neboť se ve své judikatuře zabýval řadou obdobných případů, jak ostatně vyplývá i z odůvodnění napadených rozhodnutí obecných soudů. Zejména však je nucen upozornit v této souvislosti, že skutečnost, že věc svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, nemůže být v žádném případě důvodem pro prominutí zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti, ale pouze pro prominutí toho, že nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práv, které poskytuje (tedy např. nebylo podáno odvolání či dovolání, správní žaloba apod. - viz zákona).

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh podaný opožděně.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. ledna 2002

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj