Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 682/01

Ústavní soud rozhodl dne 8. ledna 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti ing. P.V., zastoupeného JUDr. K.H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 11. 2001, čj. -31, a Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 10. 2001, čj. -12, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel v podstatě uvádí, že tato rozhodnutí jsou v rozporu s , a d. I když Ústavní soud je povinen respektovat nezávislost obecných soudů, musí při svém rozhodování sledovat prioritní ústavní rámec, jehož součástí je i právo na spravedlivý proces vylučující libovůli v rozhodování a zajišťující právně účinnou soudní ochranu. V tomto směru nelze proto pominout zákaz deformace provedeného důkazu, otázku důkazů neprávem opominutých, nezbytnost souladu skutkových zjištění a závěrů z nich vyvozených, jakož i respektování základní zásady, že případně vzniklé pochybnosti je nutno vykládat vždy ve prospěch obviněného. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadených rozhodnutí.

Z obsahu spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku Ústavní soud zjistil, že již konstatovaným usnesením tohoto soudu byla prodloužena, a to vedle dalších obviněných, také vazba stěžovatele podle § 71 odst. 2 trestního řádu do 15. 2. 2002, a to proto, že i u stěžovatele jsou nadále dány důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), b) trestního řádu a současně podle § 72 odst. 2 trestního řádu byla žádost stěžovatele o propuštění z vazby zamítnuta. O stížnosti stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením tak, že ji podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl.

Stěžovateli třeba přisvědčiti pouze v tom, že obě napadená rozhodnutí ve světle zásadní podmínky umožňující prodloužení vazby z důvodu ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) trestního řádu neobstojí. V odůvodnění napadených rozhodnutí je totiž v podstatě pouze reprodukováno zákonné znění citovaného ustanovení, aniž by bylo uvedeno, v čem vlastně spočívají konkrétní skutečnosti ve smyslu citovaného ustanovení.

Obě napadená usnesení se však zjevně opírají především o vazební důvod uvedený v ustanovení § 67 odst. 1 písm. b) trestního řádu, když krajský soud v odůvodnění svého usnesení uvádí, že konkrétní skutečností vzbuzující důvodnou obavu je jednání stěžovatele popsané ve výpovědi svědka J.C. ze dne 5. 9. 2001, když v této souvislosti bylo zjištěno, že z prodejny jsou vynášeny určité věci, a proto byl dán pokyn k předvedení některých osob na oddělení do P., k uzamknutí prodejny i auta, do kterého bylo zboží nakládáno. Vzhledem k principu nezávislosti soudu nemůže Ústavní soud toto hodnocení důkazu přehodnocovati, a proto ani z ústavně právního hlediska nelze napadenému usnesení v tomto bodě nic vytknout. Obecné soudy budou nicméně nuceny vzít v úvahu novelu trestního řádu provedenou , a to ustanovení § 71 odst. 2 trestního řádu, v zásadě omezující vazbu z důvodu uvedeného v § 67 písm. b) na dobu nejdéle tří měsíců.

Vzhledem k době rozhodování obecných soudů jeví se tedy ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná, a Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ji podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 8. ledna 2002

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu