Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 684/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. A., zastoupeného advokátem JUDr. T. C., proti usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 9. 2001, sp. zn. ,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel v ústavní stížnosti ze dne 23. 11. 2001 brojí proti v záhlaví označenému usnesení Okresního soudu v Teplicích, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu, a tvrdí, že tímto usnesením byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva a svobody podle a d.

Ústavní soud vyzval stěžovatele a jeho právního zástupce přípisem ze dne 12. 12. 2001, který stěžovatel i jeho právní zástupce obdrželi dne 14. 12. 2001, k odstranění vad, na něž je upozornil, s tím, že pokud ve lhůtě 20 dnů od doručení této výzvy nebudou tyto vady odstraněny, Ústavní soud stížnost odmítne. Jednalo se o vadnou plnou moc a o chybějící kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( , o Ústavním soudu). Ústavní soud stěžovatele výslovně upozornil na skutečnost, že za rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva nelze považovat napadené usnesení Okresního soudu v Teplicích, jelikož proti tomuto usnesení bylo přípustné podat do 3 dnů ode dne oznámení tohoto usnesení stížnost ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích, o čemž byl stěžovatel řádně poučen.

Stěžovatel přípisem ze dne 3. 1. 2002, který Ústavní soud obdržel dne 7. 1. 2002, odstranil zmíněnou vadu plné moci a dále uvedl, že dosud neobdržel usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a proto žádá o prodloužení lhůty k odstranění této vady.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Zároveň platí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. Princip subsidiarity ústavní stížnosti totiž vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy. Jeho úkolem je ve smyslu y ČR ochrana ústavnosti a do činnosti jiných orgánů veřejné moci mu proto přísluší zasahovat toliko v případě, že v jejich rozhodování shledá protiústavní porušení některých základních práv nebo svobod stěžovatele. To znamená, že se Ústavní soud ve své činnosti musí řídit principem minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci a že jeho zásah připadá zásadně v úvahu pouze tehdy, jestliže náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná.

V souzené věci však stěžovatel podal ústavní stížnost toliko proti citovanému usnesení okresního soudu (tzn. soudu I. stupně), a to ještě předtím, než o opravném prostředku rozhodl soud II. stupně. Je tedy zřejmé, že stěžovatel všechny procesní prostředky k ochraně svého práva před podáním ústavní stížnosti dosud nevyčerpal a že ústavní stížnost je z tohoto důvodu nepřípustná.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. ledna 2002

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj