Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 571/01

Ústavní soud rozhodl dne 10. ledna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele A., zastoupeného JUDr. P.M., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. června 2001, č. j. -138, a Okresního soudu v Kladně ze dne 11. dubna 2001, č. j. -125, t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše uvedených rozsudků, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení soudy obou stupňů jako orgány veřejné moci svými rozhodnutími porušily základní práva, zaručená mu d. Uvedl, že pochybení spatřuje zejména v hodnocení úkonů, z nichž žalobce dovozoval své nároky, v hodnocení všech provedených důkazů a v tom, že se soudy nevypořádaly s chybami a nedostatky skutkových zjištění.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Okresního soudu v Kladně sp. zn. a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. června 2001, č. j. -138, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. V řízení, v němž uplatnil žalobce mzdový nárok, soudy obou stupňů hodnotily důkazy v souladu s , odvolací soud se pak ve svém rozhodnutí a jeho vyčerpávajícím odůvodnění vypořádal se všemi námitkami uplatněnými stěžovatelem v odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kladně č. j. -125, když také správně aplikoval ustanovení , a , na základě nichž konstatoval povinnost žalovaného vůči žalobci.

S ohledem na výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2002