Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 246/01

Ústavní soud rozhodl dne 13. prosince 2001 mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S., zastoupeného JUDr. P.K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. října 2000, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon) a co do formálních podmínek ve shodě se zákonem [,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocné usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. října 2000 (-24), jímž bylo zastaveno řízení o jeho žalobě, kterou se domáhal, aby žalovanému (O.Ú.,) bylo uloženo doručit mu jeho rozhodnutí ze dne 5. srpna 1996 (VÚP 1382/96/330-Má), jímž byla povolena skládka kalů z chemické úpravny vody v T. před jejím dokončením, a tvrdil, že označeným rozhodnutím obecnému soudu a jemu předcházejícími správními rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva (svobody), vyplývající z , , , , , 2d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle odůvodnění ústavní stížnosti byla uvedená ustanoveníd a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod porušena tím, že stěžovateli bylo upřeno právo na to, aby byl účastníkem řízení o změně stavby skládky. Poukázal v této souvislosti na to, že neproběhlo posouzení vlivů na životní prostředí podle , ve znění pozdějších předpisů, a na vývody rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 2. 1999 (). Stěžovatel proto navrhl zrušení rozhodnutí správního soudu.

Jak vyplývá z připojeného spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích

(), soud zastavil řízení o správní žalobě stěžovatele, jíž se domáhal doručení a přezkoumání shora uvedeného správního rozhodnutí, protože jednou z podmínek účastenství ( , ve znění pozdějších předpisů) je vliv stavby na zájmy ochrany přírody a krajiny. Obecný soud uzavřel, že stěžovatel tuto podmínku nesplňuje, a proto konstatoval, že stěžovatel účastníkem řízení nebyl a řízení zastavil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Vznik účastenství občanských sdružení, jako zástupců občanů, je v dané věci vázán na posouzení hmotněprávní podmínky, jejíž splnění se promítá v rovině procesní tak, že občanským sdružením vzniká nárok na to, aby byla informována o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných řízeních, u nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Pokud dané sdružení oznámí v takovém případě svůj zájem na účast v těchto řízeních, má postavení jeho účastníka ( ). Vznik účastenství je tedy vázán na posouzení, zda daná stavba má takový charakter, že mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Krajský soud v Českých Budějovicích v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že účastenství stěžovateli vzniknout nemohlo, neboť uvedený charakter předmětná stavba nemá, jak je patrno z vyjádření příslušných odborných orgánů (O.Ú., ze dne 19. 6. 1996), o jejichž správnosti není důvod pochybovat, a jež ostatně ani stěžovatel ve své správní žalobě nezpochybňoval.

V této souvislosti nelze opominout ani ustálenou judikaturu Ústavního soudu, dle které výklad norem práva hmotného a jejich aplikace spadá do pravomoci příslušných orgánů a není proto v pravomoci Ústavního soudu, aby do jejich jurisdikční činnosti zasahoval jinak než za podmínek, jež vyplývají z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994). Tyto podmínky však ve věci posuzované ústavní stížnosti shledány nebyly.

Ústavní soud si vyžádal rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 22. února 1999 (), jímž stěžovatel podpůrně argumentuje v dané věci, a shledal, že ve věci tímto soudem projednávané šlo o jiné skutkové okolnosti již proto, že stavba jaderné elektrárny (změna nedokončené stavby - budovy pomocných provozů - oddělení čistících radioaktivních médií v J.), na rozdíl od stavby (skládky kalů z chemické úpravny vody v T. před jejím dokončením), byla zahrnuta do seznamu staveb posuzovaných v procesu EIA (příloha č. 1 ).

Z takto rozvedených důvodů je zřejmé, že k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele nedošlo, ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná. Zjevná neopodstatněnost je pak dána povahou stížnostních důvodů a konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno. O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 13. prosince 2001