Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 690/01

Ústavní soud rozhodl dne 20. prosince 2001 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J.N., zastoupeného JUDr. Z.S., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. října 2001, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 30. července 2001, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [, , , odst. 4 zákona], napadl stěžovatel ve své trestní věci pravomocný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. října 2001 (-213) a spolu s ním též jemu předcházející rozhodnutí nalézacího soudu (Okresního soudu v Jičíně ze dne 30. července 2001 - -196) a tvrdil, že oba jmenované obecné soudy svými rozhodnutími stěžovatele "zkrátili na jeho právech ve smyslu d". Podle odůvodnění ústavní stížnosti k zásahu do stěžovatelových ústavně zaručených práv došlo tím, že "oba soudy nesprávně zhodnotily důkazy, které byly nebo nebyly provedeny v průběhu vyšetřování". Aniž by svá tvrzení o protiústavním postupu obecných soudů z hlediska ochrany ústavnosti blíže rozvedl, s odkazem na to, že se postupem obecných soudů "cítí velmi poškozen", posléze navrhl, aby Ústavní soud jejich rozhodnutí, jak shora jsou označena, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle ústavní stížností napadených rozsudků obou obecných soudů byl stěžovatel uznán vinným trestným činem krádeže [§ 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák.] a trestným činem porušování domovní svobody (§ 238 odst. 1 tr. zák.), jichž se dopustil způsobem dostatečně popsaným ve výroku rozsudku obecného soudu I. stupně (§ 120 odst. 3 tr. ř.), a to ve spolupachatelství s dalším odsouzeným; inkriminovaným jednáním způsobili poškozeným škodu ve výši nejméně 11.410,- Kč.

Za takto odsouzený trestný čin byl stěžovatel s přihlédnutím k předchozímu odsouzení (§ 247 odst. 1, 3, 4 tr. zák.) odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, když oba obecné soudy neuvěřily jeho obhajobě, že inkriminovaných trestných činů se dopustil spoluodsouzený sám, zatímco stěžovatel spal ve vypůjčeném automobilu, jímž na místo odsouzených trestných činů společně dojeli.

Svou ústavní stížnost, jak již dříve řečeno, odůvodnil stěžovatel tvrzením o pochybení obecných soudů v oblasti hodnocení důkazů a své námitky v tomto směru - stručně shrnuto - rozvedl polemikou s rozhodovacími důvody obecných soudů tak, jak tato se podává již z průběhu opravného řízení, v němž v podstatě stejnými vývody (tvrzeními) jako v ústavní stížnosti usiloval o zprošťující výrok. Lze tedy uzavřít, že stěžovatel svou ústavní stížností, výtkou stran nesprávného hodnocení důkazů obecnými soudy, usiluje o přezkum věcné správnosti (legality) jejich rozhodnutí.

Ve své ustálené rozhodovací praxi však Ústavní soud již dříve a opakovaně vyložil, že s ohledem na své ústavní postavení orgánu ochrany ústavnosti ( úst. ) stojícímu mimo organizaci obecného soudnictví takový přezkum do jeho pravomoci spadá jen za splnění zvláštních podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995, a další), stejně jako mu nepřísluší zasahovat do hodnocení důkazů provedeného obecnými soudy (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994, a další); ony zvláštní podmínky, které by umožnily ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti soudů obecných však ve stěžovatelově věci zjištěny nebyly a nebyly ostatně stěžovatelem ani tvrzeny.

Stěžovatelova ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak příkladmo na ni bylo poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno, aniž by se předtím jevilo účelné vésti stěžovatele k odstranění formálních vad ve vykázané plné moci jeho zástupce (§ 31 odst. 1 zákona).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 20. prosince 2001