Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 510/01

Ústavní soud rozhodl dne 20. prosince 2001 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M.D., zastoupené Mgr. J.F., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. července 2001, sp. zn. , a rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 24. října 2000, čj. PÚ/2097/91-Ša-72/9-E, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních podmínek, po odstranění vad na základě výzev Ústavního soudu, ve shodě se zákonem [ , , , odst. 4 zákona], brojila stěžovatelka ve své restituční věci proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. července 2001 ( -16), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 24. října 2000

(PÚ/2097/91-Ša-72/9-E) ve výroku I., jímž bylo určeno, že není vlastníkem pozemků (p. č. 73/1 a 73/2 v k. ú. K.), a tvrdila, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva obsažená v a d, neboť kupní cena ve výši 9 154,- Kč za zemědělskou usedlost č. p. 54 postavenou na výše uvedených pozemcích byla podle názoru stěžovatelky nižší než cena odpovídající cenovým předpisům platným ke dni uzavření kupní smlouvy. Stěžovatelka proto navrhla zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak vyplývá z příloh připojených k ústavní stížnosti (především z kopie opravného prostředku) a odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí, stěžovatelka své jediné a stěžejní tvrzení stran toho, že kupní cena za předmětné nemovitosti byla nižší než cena odpovídající cenovým předpisům, uplatnila až v řízení o ústavní stížnosti. Ústavní soud se proto nemohl zabývat jeho opodstatněností, neboť nebylo stěžovatelkou v předchozích řízeních uplatněno a dle ustálené judikatury Ústavního soudu (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR - svazek 8., vydání 1., č. 95, Praha 1997) platí, že námitky, jež mohly být uplatněny v předchozích řízeních, nemohou být účinně uplatněny v řízení o ústavní stížnosti, neboť z hlediska řízení před obecnými soudy jde o nova uplatněná ex post, jimiž se obecný soud pro nečinnost stěžovatelky zabývat nemohl.

Za situace, jak je shrnuta, je zřejmé, že k porušení ústavních práv (svobod) stěžovatelky nedošlo, ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná. Zjevná neopodstatněnost je pak dána jednak povahou vývodů ústavní stížnosti, jednak ustálenou judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno. O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 20. prosince 2001