Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 715/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. H., zastoupeného advokátem P. Z., prom. práv., proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu, č. j. FŘ-4595/14/00, ze dne 6. 10. 2000, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 7. 12. 2000, se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu, č. j. FŘ-4595/14/00, ze dne 6. 10. 2000. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost stěžovatele o přezkoumání platebního výměru dle , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

Platebním výměrem ze dne 10. 8. 1999 vyměřil správce daně stěžovateli daň z převodu nemovitostí podle , o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. Proti uvedenému platebnímu výměru podal stěžovatel řádný opravný prostředek opožděně a tak platební výměr nabyl právní moci. Stěžovatel tedy napadl platební výměr mimořádným opravným prostředkem podle výše cit. ustanovení , ve znění pozdějších předpisů. Ve své žádosti o přezkoumání namítal, že se na něj vztahovalo osvobození od daně darovací a daně z převodu nemovitostí pro vklady, vložené podle zvláštního zákona do obchodních společností dle , ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel je přesvědčen, že rozhodnutím finančního ředitelství byla porušena jeho základní práva vyplývající z a odst. 5 a d.

Po přezkoumání formálních náležitostí ústavní stížnosti se Ústavní soud zabýval rovněž otázkou její příslušnosti.

Jak vyplývá z ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Ústavní soud se již v několika svých rozhodnutích vyslovil k otázce soudní přezkoumatelnosti rozhodnutí dle , ve znění pozdějších předpisů. Tak např. ve svém nálezu,

sp. zn.

(publikován ve Sb. n. u. ÚS, sv. 9, č. 118), uvedl, že "k otázce, zda rozhodnutí podle zákona České národní rady č. , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, jímž je rozhodnutí po přezkoumání potvrzeno, má charakter rozhodnutí, které je přezkoumatelné soudem v rámci správního soudnictví ve smyslu a násl. (dále jen ""), vychází Ústavní soud z toho, že nejde o pouhé procesní rozhodnutí dle , ale o meritorní rozhodnutí o právech a povinnostech fyzických a právnických osob, jímž se v daňovém řízení konečným způsobem rozhoduje o právech a povinnostech. Toto rozhodnutí má tedy hmotněprávní účinek."

Z výše uvedených důvodů považuje Ústavní soud rozhodnutí o přezkoumávání rozhodnutí dle , ve znění pozdějších předpisů (které svou podstatou věcně představuje zamítnutí návrhu na povolení přezkoumání rozhodnutí), za rozhodnutí meritorní ve smyslu a násl. Rozhodnutím podle cit. zákona se po provedeném přezkoumání rozhoduje o tom, zda přezkoumávané rozhodnutí je či není v rozporu s právními předpisy, zda se zakládá na podstatných vadách řízení a okolnosti nasvědčují tomu, že došlo či nedošlo ke stanovení daně v nesprávné výši. Tím se v daňovém řízení konečným způsobem rozhoduje o právech a povinnostech daňového subjektu. Takové rozhodnutí je způsobilé zasáhnout do oblasti hmotněprávní tím, že konstatuje konečným způsobem neoprávněnost tvrzeného nároku.

Nejde tedy o pouhé procesní rozhodnutí a z tohoto důvodu není žádný zákonný důvod, který by bránil podání žaloby proti tomuto ozhodnutí v rámci správního soudnictví. Opačný postup by byl v rozporu s konstrukcí mimořádných opravných prostředků dle zákona o správě daní a poplatků a ve svých důsledcích by znamenal denegatio iustitiae v rozporu s y.

Protože tedy stěžovatel nevyužil k nápravě cestu správní žaloby a tím nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a mimo ústní jednání usnesením ji odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 20. prosince 2001

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu