Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 652/01

Ústavní soud rozhodl dne 4. prosince 2001 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti 1) R.P., 2) E.P., obou zastoupených JUDr. J.R., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 7. 2001, čj. -72, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem stěžovatelé uvádějí, že tímto rozhodnutím došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv zakotvených v , d (dále jen " "), jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stalo se tak tím, že v projednávané věci došlo k vydání rozsudku pro zmeškání v situaci, kdy pro takové rozhodnutí nebyly splněny podmínky. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhají se proto zrušení napadeného usnesení.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Litoměřicích Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu pro zmeškání ze dne 12. 3. 1997, čj. -16, bylo stěžovatelům uloženo zaplatiti žalobci U., částku 120 000,-- Kč s přísl. Rozsudkem téhož soudu ze dne 28. 2. 2000, čj. -54, byl návrh stěžovatelů na zrušení již citovaného rozsudku pro zmeškání zamítnut, když tento soud důvody pro zrušení rozsudku neshledal. K odvolání stěžovatelů rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením tak, že usnesení soudu prvého stupně potvrdil, v podstatě se ztotožniv s jeho závěry. Ze zjištění obou soudů vyplynulo, že, ačkoli předvolání na jednání dne 12. 3. 1997 bylo stěžovatelům doručeno již 14. 2. 1997, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavili. Za omluvitelný důvod podle nelze totiž považovat okolnost, která byla stěžovatelce či stěžovatelům známa předem, i kdyby objektivně tato okolnost zabraňovala v účasti na jednání.

Nedostatek na straně stěžovatelů, jež v projednávané věci je evidentní a jednoznačně zpochybňuje jejich tvrzení o porušení jejich ústavně zaručených práv, tkví v tom, že se vůbec neřídili zásadou "každý, nechť řádně střeží svá práva". K tomu, co již uvedly obecné soudy, třeba ještě dodat a zdůraznit, že ačkoli žaloba byla stěžovatelům doručena již ve dnech 7. 8. 1996 a 19. 8. 1996, ani během několika dalších měsíců se k věci vůbec nevyjádřili, a to dokonce ani v situaci, když jim dne 14. 2. 1997 bylo doručeno předvolání k jednání na den 12. 3. 1997. Toto, téměř jeden měsíc trvající, mezidobí poskytovalo stěžovatelům nepochybně dostatečný časový prostor pro včasnou omluvu ve smyslu ustanovení , v dříve platném znění, a to i v osobní situaci, na kterou v ústavní stížnosti poukazují. Jak správně dovodily obecné soudy, byla-li stěžovatelka schopna se dostavit v rozhodné době ve čtyřech po sobě jdoucích dnech k ambulantnímu ošetření, byla nepochybě schopna učinit jakoukoli omluvu z neúčasti na nařízeném jednání. Nedostatek omluvy existuje v návaznosti na toto zjištění i na straně stěžovatele, který zmocnil stěžovatelku k zastupování při jednání vzhledem k svému pobytu v zahraničí.

Poukazují-li pak stěžovatelé na porušení y, protože jejich věc nebyla projednána veřejně, stačí v této souvislosti poukázat na ustanovení , v dříve platném znění, podle něhož jednání o odvolání proti usnesení není třeba nařizovat.

Všechny uvedené skutečnosti a závěry jeví se Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 4. prosince 2001

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu