Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 623/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele Ing. M. M., zastoupeného JUDr. P. K., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. , a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal včas návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, který Ústavní soud obdržel dne 25. 10. 2001.

V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti shora označený, kterým byl odsouzen pro trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zákona (ve znění zákona č. 238/99 Sb.) k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu osmnácti měsíců a k peněžitému trestu ve výměře 10 000,--Kč, a usnesení Krajského soudu v Brně rovněž shora označené, kterým bylo jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti zamítnuto.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že je předsedou představenstva obchodní firmy C., a.s., která vlastní budovu K., kterou v rámci své podnikatelské činnosti pronajala obchodní firmě R. C. H. M. pro podnikatelské účely na základě nájemní smlouvy, když součástí této smlouvy bylo ujednání o smlouvě budoucí. V průběhu nájmu tato firma realizovala bez souhlasu vlastníka stavební úpravy, a proto vlastník písemnou formou - dopisem ze dne 7. 1. 2000 - odstoupil od smlouvy a nájemce byl vyzván k okamžitému vyklizení pronajatých prostor. Dne 22. 1. 2000 zajistil jako vlastník pronajatou budovu, aby nedošlo k vniknutí neoprávněných osob do této budovy.

Stěžovatel je toho názoru, že svým jednáním nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu podle ustanovení § 249a odst. 2 tr. zákona, ani jiné skutkové podstaty, jak po stránce objektivní, tak i subjektivní, a že společenskou nebezpečnost, představující zájem společnosti na nerušeném výkonu nájemních či užívacích práv, nelze zaměňovat za zájem společnosti na ochraně vlastnictví, které je nedotknutelné a způsoby jejího omezení stanoví zákon.

Má za to, že právě napadenými rozhodnutími soudů došlo k porušení jeho vlastnického práva a nebyla mu poskytnuta náležitá ochrana garantovaná v d.

Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které neposuzuje celkovou zákonnost rozhodnutí, ale zjišťuje, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.

K posouzení oprávněnosti námitek stěžovatele přikročil Ústavní soud k vyžádání spisu Okresního soudu v Uherském Hradišti, sp. zn. .

Ohledně námitky stěžovatele co do kriminalizace jeho jednání, jako vlastníka předmětné nemovitosti, Ústavní soud ze spisového materiálu z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně zjistil, že soud z provedených důkazů dovodil, že na pokyn stěžovatele byl zamezen přístup pracovníkům firmy R. C. H. M. do pronajaté budovy a tím stěžovatel naplnil po objektivní i subjektivní stránce skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru, neboť oprávněné osobě neoprávněně bránil v užívání nebytového prostoru. Soud dále dovodil, že postup stěžovatele byl naprosto účelový, jeho smyslem bylo přinutit firmu R. C. H. M. k obnovení dodávek energií. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, pak své usnesení o zamítnutí odvolání stěžovatele zdůvodnil tím, že ve věci byla soudem prvního stupně učiněna úplná a správná skutková zjištění, mající oporu v provedených důkazech. Uvedl, že z uzavřené nájemní smlouvy a smlouvy o smlouvě budoucí vyplývá, že postup stěžovatele nebyl v souladu s touto smlouvou, ale byl naprosto účelový s cílem přinutit firmu R. C. H. M. k obnovení dodávek energií.

Ústavní soud musel konstatovat, že z obsahu vlastní ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel pouze opakuje námitky, které vznášel již v řízení před obecnými soudy a jimiž se oba soudy zabývaly a v odůvodněních svých rozhodnutí se s nimi vypořádaly. Ústavní soud neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Ústavní soud se zabývá správností rozhodnutí orgánu veřejné moci jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před ním byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení a 2, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jinak důkazy provedené obecnými soudy nehodnotí.

Co se týče namítaného porušení práva podle d, které stanoví, že každý má právo vlastnit majetek a že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu, je třeba poukázat i na ustanovení odst. 3 citovaného článku, podle něhož vlastnictví nesmí být zneužito v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Účelem trestního zákona pak je chránit práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob. V daném případě nelze přisvědčit stěžovateli, že postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení ochrany jeho vlastnického práva, když provedeným dokazováním bylo zjištěno, že firma R. C. H. M. byla oprávněnou osobou k užívání nebytového prostoru, a to na základě platné smlouvy o nájmu a stěžovatel znemožněním přístupu do nebytového prostoru jí bránil v jeho užívání.

Jelikož Ústavní soud v posuzovaném případě nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že byla porušena ústavně zaručená práva, nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. prosince 2001

JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu