Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 395/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky L. G., zastoupené JUDr. D. S., advokátkou, proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 4. 1998, čj. - 36,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Návrh stěžovatelky ze dne 17. 6. 2001 na zahájení řízení před Ústavním soudem, podaný k poštovní přepravě dne 26. 6. 2001, došlý Ústavnímu soudu dne 27. 6. 2001, byl k výzvě Ústavního soudu k odstranění nedostatků doplněn stěžovatelkou, prostřednictvím její právní zástupkyně, podáním ze dne 25. 10. 2001, které došlo Ústavnímu soudu dne 30. 10. 2001. Stížností je napadán rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 4. 1998, čj. - 36, kterým bylo vyhověno žalobě žalobce, směřující proti žalované - stěžovatelce - o zaplacení částky Kč 268 300,-- s přísl., jenž byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3. 2000, čj. - 67. Jak vyplývá z údajů stěžovatelky uvedených ve stížnosti, napadený rozsudek Okresního soudu v Pardubicích nabyl právní moci dnem 19. 4. 2000. Dále z obsahu podané stížnosti je patrné, že návrh stěžovatelky na povolení obnovy řízení ve věci sp. zn. , vedené u Okresního soudu v Pardubicích, byl zamítnut usnesením téhož soudu ze dne 18. 12. 2000, sp. zn. , které nabylo právní moci dnem 30. 4. 2001. Stěžovatelka má za to, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 4. 1998 bylo porušeno její právo na spravedlivý a nestranný proces, jehož zásady jsou obsaženy v d, a proto navrhuje, aby toto napadené rozhodnutí Ústavní soud zrušil.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Vzhledem k tomu, že v daném případě proti odvoláním napadenému rozsudku soudu prvního stupně ze dne 10. 4. 1998 rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové jako soud druhého stupně svým rozsudkem ze dne 9. 3. 2000, je nutno vzít v úvahu, že oním posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva stěžovatelce poskytoval, není rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 4. 1998, čj. - 36, ale rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3. 2000, čj. - 67.

Ve smyslu shora citovaného ustanovení na tomto závěru nemůže nic změnit okolnost, že řízení o povolení obnovy řízení ve věci sp. zn. bylo skončeno zamítavým usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. 12. 2000, čj. - 38, které nabylo právní moci dnem 30. 4. 2001.

Vycházeje z obsahu samotné stížnosti stěžovatelky ze dne 17. 6. 2001 a doplňujícího podání ze dne 25. 10. 2001 dospěl Ústavní soud k závěru, že v daném případě nebyla dodržena šedesátidenní lhůta, ve které lze podat ústavní stížnost a která začíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Jestliže totiž právní moc rozsudku krajského soudu nastala dne 19. 4. 2000, jednalo se o poslední den, kdy rozsudek mohl být stěžovatelce či jejímu právnímu zástupci doručen. V takovém případě šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti skončila dnem 17. 6. 2000, kdy měla být podána na poštu k přepravě. Jestliže však byla podána až dne 26. 6. 2001, jedná se o stížnost podanou po lhůtě k podání ústavní stížnosti. Pokud by rozsudek odvolacího soudu byl doručen stěžovatelce dříve než dne 19. 4. 2000, opožděnost v podání stížnosti by pak byla ještě větší.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. prosince 2001 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu