Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 470/2000

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti L. O., zastoupené JUDr. V. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 18. 1. 2000, č. j. -163, takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 7. 8. 2000 doručena ústavní stížnost stěžovatelky směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 18. 1. 2000, č. j. -163, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 18. 9. 1998, č. j. -103, tak, že návrh, aby odpůrci byla uložena povinnost uzavřít se stěžovatelkou dohodu o vydání pozemku, specifikovaného ve výroku tohoto rozsudku, eventuálně, aby odpůrci byla uložena povinnost zaplatit stěžovatelce částku 500.000,- Kč, se zamítá.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že obecné soudy porušily její ústavně zaručené základní právo plynoucí z ustanovení d a y ČR tím, že nevyhověly jejímu restitučnímu požadavku. Stěžovatelka současně uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle a vychází z nesprávného právního posouzení věci podle . Stěžovatelka proto proti napadenému rozhodnutí podala i dovolání, které je podle jejího názoru přípustné, s ohledem na ustanovení , podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podáním ze dne 9. 5. 2001 doručil právní zástupce stěžovatelky Ústavnímu soudu usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 2. 2001, č. j. -177, kterým bylo dovolání stěžovatelky proti napadenému rozsudku odmítnuto, a to z důvodu, že bylo podáno opožděně.

Krajský soud v Ostravě ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 23. 8. 2001 uvedl, že nesouhlasí s důvody, které stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla a v podrobnostech se odvolal na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku, v rámci kterého se komplexně vypořádal se všemi argumenty, které stěžovatelka přenesla do roviny ústavního pořádku.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se však nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka proti napadenému rozsudku odvolacího soudu podala dovolání, které bylo podle jejího názoru přípustné, avšak toto dovolání podala opožděně. O dovolání tudíž nebylo meritorně rozhodnuto a stěžovatelka pak ani rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o odmítnutí dovolání nenapadla formou doplnění ústavní stížnosti. Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat, zda v případě, že by dovolání stěžovatelky bylo podáno včas, byly splněny podmínky příslušných ustanovení v tehdy platném znění pro meritorní rozhodnutí Nejvyššího soudu. Je proto nutno uzavřít, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje.

Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle ustanovení , o Ústavním soudu, jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. 12. 2001

Vojtěch Cepl

soudce zpravodaj