Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 562/01

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 6. prosince 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele E., zastoupeného JUDr. V.J., o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. června 2001, sp. zn. , a Vrchního soudu v Praze ze dne 1. srpna 2000, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí soudů s tím, že se jimi cítí dotčen na právech, zakotvených v a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v čl. l, a v , 2 d, jakož i v a y. Uvedl, že podle jeho přesvědčení označené soudy ve svých rozhodnutích postupovaly v rozporu s - odvolací soud rozsudek nedostatečně odůvodnil, Nejvyšší soud ČR pak toto pochybení nenapravil, naopak se obdobných nesprávností v odůvodnění svého rozhodnutí také dopustil. Stěžovatel poukázal na obsah smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení, na její jednotlivá ustanovení, zejména označená č. 8 a 9, a uvedl, že hodnocení jeho práva na použití postihu vůči žalobkyni pro její jednání nepovažuje za správné.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu ČR č. j. -88 bylo zjištěno, že jmenovaný soud v řízení o dovolání, přípustném dle , přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, v jakém byly uplatněny dovolací důvody. V odůvodnění rozsudku se vypořádal se všemi uplatněnými námitkami stěžovatele, pokud jde o hodnocení důkazů a posouzení otázky, zda žalobkyně porušila podmínky Smlouvy o vytvoření herecké role a užití uměleckého výkonu a zda na základě tohoto porušení byl žalovaný oprávněn uplatnit vůči žalobkyni ve smlouvě uvedený postih

(čl. 8 a čl. 9), lze v plném rozsahu na toto vyčerpávající odůvodnění odkázat, když zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl.

Pro výše uvedené byl návrh, směřující proti označenému rozsudku Nejvyššího soudu ČR, jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů]. Ústavní stížnost, napadající rozsudek Vrchního soudu v Praze, tj. rozsudek, jež není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje, byla odmítnuta v souladu s a , odst. 2 citovaného .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2001