Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 472/01

Ústavní soud rozhodl dne 22. listopadu 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele F.V., zastoupeného J.B., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2001, č. j. -113, a Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. října 2000, č. j. -129, t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí soudů s tím, že se jimi cítí dotčen na právech, zakotvených v d, když nesprávně aplikovaly jednoduché právo, zejména nerespektovaly kogentní normy - občanského zákona, překročily a nesprávně vyložily . Poukázal na průběh řízení a rozhodování před soudy obou stupňů, na rozsah dokazování, na právní názory vyslovené soudem II. stupně, vztahující se k právnímu titulu uplatněného nároku a k otázce promlčení. Podle jeho přesvědčení odvolací soud tak překročil oprávnění, jež jsou mu poskytnuta .

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -113 bylo zjištěno, že označený soud dne 20. dubna 2001 potvrdil rozsudek soudu I. stupně ze dne 10. října 2000, č. j. -129, pokud jde o rozhodnutí ve věci samé, k odvolání stěžovatele změnil výrok a zamítl žalobu o příslušenství pohledávky a změnil výrok o nákladech řízení před soudem I. stupně. Své rozhodnutí podrobně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, když se také vypořádal se všemi námitkami, které stěžovatel uplatnil ve svém odvolání. Proto zásah do práv, jichž se v ústavní stížnosti navrhovatel dovolává, zjištěn nebyl.

Pokud soud II. stupně zrušil dne 4. dubna 2000 rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věci samé, je třeba uvést, že tak učinil na základě odvolání stěžovatele, kterému soud I. stupně uložil povinnost, když žalovaný v odvolacím řízení současně vznesl námitku promlčení nároku, uplatněného vůči jeho osobě. Vázanost právním názorem odvolacího soudu, vysloveným ve zrušujícím rozhodnutí, vyplývá z ustanovení , přičemž v dané věci právní názor vztahující se ke skutkovému základu ve věci samé nebyl důvodem ke zrušení rozsudku soudu I. stupně, k jeho zrušení došlo pouze na základě obrany povinného uplatněním námitky promlčení až v řízení před odvolacím soudem.

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti napadenému rozsudku Městského soudu v Praze shledán zjevně neopodstatněným a dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Pokud jde o návrh na zrušení rozsudku soudu I. stupně, ten nutno označit za nepřípustný [, odst. 4 a cit. ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2001