Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 155/01

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným B.K., zast. JUDr. T.H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. -468, ze dne 28. 2. 2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku, č.j. -396, ze dne 11. 12. 2000, takto:

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Včas podaným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti brojí navrhovatel proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. -468, ze dne 28. 2. 2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku, č.j. -396, ze dne 11. 12. 2000 s tím, že takto vydanými rozhodnutími i postupem jim předcházejícím bylo zasaženo jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu (spravedlivý proces) uvedené v d (dále).

Z obsahu spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp.zn. , Ústavní soud zjistil, že navrhovatel byl shora označeným rozsudkem tohoto soudu uznán vinným trestnými činy krádeže dle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního zákona (dále tr. zák.) a poškozování cizí věci dle § 257 odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. V odůvodnění svého rozhodnutí soud I. stupně uvedl, že navrhovatel byl jednoznačně ze spáchané trestné činnosti usvědčen výpověďmi spoluobžalovaných, poškozených (výše způsobené škody), znaleckým posudkem z oboru kriminalistické techniky (daktyloskopické stopy) a poukázal na nevěrohodnost výpovědí samotného navrhovatele, když ten své výpovědi měnil právě s ohledem na důkazní situaci. Proti uvedenému rozsudku soudu I. stupně podal navrhovatel odvolání v rámci kterého opakoval svou obhajobu uplatněnou již v řízení před soudem nalézacím, kdy jeho jednání v bodě 3) rozsudku mělo být správně kvalifikováno jako trestný čin podílnictví dle § 251 odst. 1 tr. zák., a z dalších skutků (bod 4, 5 rozsudku) měl být zproštěn. Svou argumentaci v písemném vyhotovení svého odvolání rozšířil o poukaz na to, že k bodu 3) rozsudku měli být slyšení i M.L. a R.F., kdy jejich výslechy by vzhledem k účasti na uvedeném skutku mohly být významné, aniž by však blíže konkretizoval v jakém směru. Opakovaně poukázal na zaujatost spoluobžalovaného R. vůči své osobě. O podaném odvolání rozhodoval Krajský soud v Ostravě, který je svým usnesením, č.j. -468, ze dne 28. 2. 2001, zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na důvody obsažené v rozhodnutí soudu I. stupně s tím, že ten v nalézacím řízení provedl obsáhlé důkazní řízení, které mu umožnilo zjistit a prokázat skutkový stav v takovém rozsahu, který vedl k možnosti skutková zjištění také odpovídajícím způsobem hodnotit. Vyhodnocení provedených důkazů pak bylo nalézacím soudem přesvědčivě zdůvodněno, když nepostrádalo souvislosti a bylo logické, aniž byl soud nějaký významný důkaz opominul, případně jej hodnotil v rozporu s jeho obsahem. Odvolací soud se vyjádřil i k námitkám navrhovatele, kdy dospěl k závěru, že je na místě tyto odmítnout i s poukazem na nevěrohodnost tvrzení samotného navrhovatele, který měnil své výpovědi, poukázal i na usvědčující výpovědi spoluobžalovaných, ale i svědka K. a zajištění daktyloskopické stopy. Uzavřel, že při správných a úplných skutkových zjištěních užil nalézací soud i přiléhavé právní kvalifikace jednání navrhovatele.

Proti označeným rozhodnutím podal navrhovatel návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, to s tím, že přijatými rozhodnutími, jakož i řízením, které jim předcházelo, bylo porušeno jeho ústavně mu zaručené právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nestranného a nezávislého soudu dle y. To především proto, že obecnými soudy nebyly provedeny všechny důkazní návrhy jím učiněné (výslech tří svědků). Má za to, že takto nebylo respektováno jeho právo na obhajobu i z hlediska ustanovení § 33 odst. trestního řádu. Navrhl, aby s ohledem na uvedené Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil.

K podanému návrhu se vyjádřil Krajský soud v Ostravě, který uvedl, že v projednávané věci byla vina navrhovatele jednoznačně prokázána, kdy soudy postupovaly v souladu se zákonem, když odvolací soud neshledal žádné pochybení v hodnocení důkazů, právní kvalifikaci ani uloženého trestu. Námitku stran nevyslechnutí dalších svědků pokládá odvolací soud za neopodstatněnou s poukazem na nepochybně zjištěný skutkový stav věci v rozsahu, který byl pro rozhodnutí soudu nezbytný. podaný návrh tak má za nedůvodný s tím, aby byl zamítnut.

KSZ se svého postavení vedlejšího účastníka v řízení před Ústavním soudem přípisem ze dne 13. 6. 2001 vzdalo.

Vycházeje z obsahu uvedeného spisu, argumentace vedené navrhovatelem i vyjádření Krajského soudu v Ostravě, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Na tomto místě nutno opakovaně zdůraznit, že je to pouze hledisko ústavně právní, které jako jediné zakládá ingerenci Ústavního soudu do jurisdikční činnosti soudů obecných. Z tohoto pohledu Ústavní soud takto zjistil, že ty ve své rozhodovací činnosti postupovaly ve shodě s obsahem hlavy pátéd. Jádrem námitek navrhovatele v posuzované věci je tvrzení, že obecnými soudy nebyly provedeny jím navrhované důkazy (výpověď dvou spoluobžalovaných a jednoho svědka). V tomto směru však nutno uvést, že z trestního spisu ve věci vedeného (Okresního soudu Frýdek-Místek, sp. zn. ) se nepodává, že by v řízení před soudy navrhovatel uplatňoval výslech svědka, když návrh na výslech dvou spoluobžalovaných uplatnil až v rámci svého odvolání. Avšak i bez ohledu na tyto skutečnosti z odůvodnění rozhodnutí obou obecných soudů i z řízení, které jim předcházelo je nepochybné, že skutkový děj a zjištění soudů v tomto směru učiněná byla zřetelně do té míry rozsáhlá, ale také i určitá tak, že umožňovala obecným soudům přijmout odpovědná rozhodnutí. V tomto směru Ústavní soud pouze odkazuje na odůvodnění těchto rozhodnutí, kdy argumentaci v nich obsaženou pokládá za přiléhavou, respektující zákon. K otázce namítaných neprovedených důkazů je třeba uvést, že zejména odvolací soud se k této námitce měl vyjádřit konkrétněji. Přesto však nelze mít za to, že se k této otázce nevyjádřil vůbec, když v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žádný významný důkaz či okolnost nebyla v řízení opominuta. Toto vyjádření tak nutno v kontextu všech důkazů provedených pokládat za odmítnutí dokazování ve chvíli, kdy právě rozsah a způsob dokazování uskutečněného nepochybně umožnilo obecným soudům odpovědně a úplně rozhodnout. Za daného stavu tak nelze dospět k závěru, že absence podrobného zdůvodnění či neprovedení zmíněných důkazů představuje takový zásah do namítaných základních práv navrhovatele, který by již znamenal dosažení hranic protiústavnosti, v daném případě práva na soudní ochranu a který by tak již zasáhl do principů práva na spravedlivý proces z hlediska y.

S poukazem na uvedené nezbylo Ústavnímu soudu než podaný návrh, jako zjevně neopodstatněný dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2001

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu