Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 101/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K., a N., zastoupené JUDr. P. B., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 12. 2000, čj. - 14,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka svým návrhem napadá v záhlaví tohoto usnesení uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ve věci volební stížnosti o neplatnost voleb do zastupitelstva Královehradeckého kraje. Namítá, že uvedeným rozhodnutím byla porušena její ústavně zaručená práva podle a 22d a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Navrhuje, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí.

Na základě výzvy Ústavního soudu se k návrhu vyjádřil předseda senátu Krajského soudu v Hradci Králové. Především uvádí, že stěžovatelka namítá nesprávné právní hodnocení věci a nedostatky legislativní úpravy. Konstatuje, že považuje za nadbytečné argumentovat proti obsahu ústavní stížnosti, neboť podle jeho názoru senát postupoval při právním posouzení věci v souladu s duchem zákona. Závěrem připustil, že si je soud vědom nedostatků legislativní úpravy, nicméně navrhuje, aby byla ústavní stížnost jako nedůvodná zamítnuta, pokud nebude shledán důvod pro její odmítnutí podle , o Ústavním soudu.

Po posouzení obsahu ústavní stížnosti, vyjádření předsedy senátu Krajského soudu v Hradci Králové a příslušného soudního spisu, Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh je nutno považovat za zjevně neopodstatněný.

Ve věci je třeba nejdříve konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Jeho úkolem taktéž není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR, neboť Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y ČR).

V dané věci stěžovatelka v relevantní části odůvodnění v podstatě toliko opakuje argumentaci již uplatněnou v předchozím soudním řízení, včetně vlastní interpretace některých ustanovení , o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů.

Ústavní soud zjistil, že obecný soud se všemi námitkami zabýval a řádně - v souladu se zákonem - se s nimi vypořádal, což náležitě odůvodnil. Ústavní soud neshledal, že by obecný soud svými výklady a závěry vybočil z ústavních mezí stanovených d. Tak např. pokud stěžovatelka tvrdí, že značná část z neplatných hlasovacích lístků byla odevzdána ve prospěch stěžovatelky, jde o tvrzení značně nepřesné, neboť obecný soud shledal, že ze 104 skutečně neplatných hlasů byly pouze 4 ve prospěch stěžovatelky (dalších 90 hlasů by bylo možné uznat za platné pouze tehdy, pokud by byl akceptován výklad volebního zákona podaný stěžovatelkou, zejména pokud jde o pojem úřední obálka - k tomu srov. dále), přičemž k získání potřebných 0,56 % odevzdaných hlasů by muselo být zjištěno celkově 852 neplatných hlasů odevzdaných stěžovatelce (str. 3 rozsudku). Pokud si pak stěžovatelka klade otázku, kdo má rozhodnout, kolik případů chybného posouzení či neplatnosti hlasovacích lístků činí volby neplatnými, tuto odpověď zřetelně podal právě výše uvedeným porovnáním krajský soud, který též správně uvádí, že aby stěžovatelka mohla být s návrhem na neplatnost voleb úspěšná, musela by být porušena ustanovení volebního zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledky voleb, k čemuž ovšem nedošlo. Dále např. Ústavní soud považuje za nepochybné, že hlasovací lístek - aby se stal platným - nemůže být uložen v jakékoliv úřední obálce, resp. v obálce určené pro jiné volby, ale v obálce příslušné, tj. v té, která je konkrétně určena (též barevně) ústředním orgánem státní správy na úseku voleb (k tomu srov. str. 4 rozsudku).

Pokud jde o námitky porušení d, resp. Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, shledal je Ústavní soud ne zcela případnými, neboť stěžovatelka poukazuje především na právo občanů podílet se na volbách, resp. na ústavní záruky jejich rovného přístupu k voleným a jiným veřejným funkcím, což jsou ovšem práva garantovaná občanům, a nikoliv politickým stranám.

Jelikož Ústavní soud v daném případě nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že byla porušena ústavně zaručená práva, nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2001

JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu