Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 344/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Z. D., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 2. 12. 1999, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 7. 6. 2000 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, která byla k poštovní přepravě podána dne 6. 6. 2000. Ústavní stížnost směřovala proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 2. 12. 1999, sp. zn. , kterým bylo zastaveno odvolací řízení ve věci samé proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 10. 1999, č. j. -61, z důvodu, že stěžovatelka přes výzvu okresního soudu ve stanovené lhůtě neodstranila vadu odvolání. Rozsudkem okresního soudu byla přitom zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatelka domáhala uložení povinnosti vedlejšímu účastníkovi řízení (v řízení před obecnými soudy vystupujícímu jako žalovanému) vyklidit nemovitosti popsané v tomto rozhodnutí. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že se napadeným rozhodnutím krajského soudu cítí být poškozena na svých právech podle hlavy pátéd.

S ohledem na obsah ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ve svém vyjádření ze dne 28. 11. 2000 uvedl, že podle jeho názoru jednak byla ústavní stížnost podána po lhůtě, neboť právnímu zástupci stěžovatelky bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 7. 4. 2000, a jednak je ústavní stížnost nepřípustná, neboť podle ustanovení je v daném případě přípustné dovolání, a jak vyplývá ze spisu Okresního soudu v Liberci, sp. zn. , který si krajský soud vyžádal, stěžovatelka veškeré námitky, které v ústavní stížnosti uvedla k procesnímu postupu soudů obou stupňů, mohla uplatnit v dovolacím řízení.

Vedlejší účastník řízení, R. K., ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 27. 11. 2000 rovněž namítl nepřípustnost ústavní stížnosti, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní opravné prostředky, když nevyužila zákonné možnosti podat dovolání.

Ústavní soud především zkoumal, zda návrh splňuje podmínky k podání ústavní stížnosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Ze sdělení Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 11. 2001 vyplývá, že stěžovatelka dovolání proti napadenému rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem nepodala.

Podle ustanovení , v tehdy platném znění, je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolací řízení zastaveno. Vzhledem k tomu, že napadeným rozhodnutím bylo odvolací řízení ve věci samé zastaveno, lze tedy uzavřít, že v daném případě bylo dovolání nepochybně přípustné. Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Stěžovatelka dovolání nepodala a evidentně tak nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejich práv poskytuje. Ústavní stížnost je proto nepřípustná.

Za daného stavu soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl jako návrh nepřípustný podle ustanovení .

Dne 18. 9. 2001 bylo Ústavnímu soudu doručeno sdělení Mgr. P. N., kterému stěžovatelka udělila dne 5. 6. 2000 plnou moc k zastupování, že stěžovatelce zaslal výpověď plné moci. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla posouzena jako nepřípustná, Ústavní soud nepovažoval za nutné vyzvat stěžovatelku k odstranění vady návrhu spočívající ve skutečnosti, že není ve smyslu ustanovení v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 27. 11. 2001

Vojtěch Cepl

soudce zpravodaj