Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 25/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu navrhovatele Ing. E.T., zastoupeného JUDr. O.H., na posouzení, zda ustanovení , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, není v rozporu s d, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Návrhem ze dne 27. 7. 2001, doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 8. 2001, se navrhovatel domáhal, aby Ústavní soud posoudil, zda ustanovení , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ), není v rozporu s d. Uvedl, že byl rozsudkem Lidového soudu trestního v Praze ze dne 23. 11. 1959, sp. zn. , uznán vinným trestným činem opuštění republiky a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 21, 5 roku nepodmíněně, k propadnutí veškerého jmění ve prospěch státu a ke ztrátě čestných občanských práv po dobu výkonu trestu. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 1. 1992, sp. zn. 2 Rt 44/92, byl podle ust. zákona č. 119/90 Sb., tento rozsudek zrušen, včetně trestu propadnutí veškerého jmění. Navrhovatel je toho názoru, že ustanovení , které stanoví, že zvláštní zákon upraví podmínky uplatňování nároků, vyplývajících ze zrušených výroků o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci, jakož i způsob náhrady a rozsah těchto nároků je v rozporu s podstatou a smyslem vlastnického práva, které je nejvyšší právní mocí nad věcí.

Návrh je podaný zjevně neoprávněným navrhovatelem. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y) se při své činnosti musí řídit právními předpisy, které vymezují jeho postavení a kompetence, zejména u ČR a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), přičemž nesmí rámec, stanovený těmito předpisy překračovat. Podle písm. a) y rozhoduje Ústavní soud o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle . stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem ( y). Podle citovaného zákona je návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat pouze spolu s ústavní stížností za podmínky, že uplatněním tohoto zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení, která jsou podle tvrzení stěžovatele v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y, nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti (ust. , ). Samotnou ústavní stížnost je podle ust. zákona fyzická osoba oprávněna podat, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.

Z uvedeného je zřejmé, že pokud nejsou tyto podmínky splněny, není navrhovatel oprávněn k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení, což zjevně sledoval, když se domáhal posouzení, zda ust. , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, není v rozporu s d. Za takové situace není v pravomoci Ústavního soudu abstraktně posuzovat soulad zákona s ústavním zákonem, resp. mezinárodní smlouvou podle y. Pouze pro úplnost lze doplnit, že ústavní stížnost nelze podat proti samotnému právnímu předpisu (normativnímu právnímu aktu), který není možno považovat za zásah orgánu veřejné moci ve smyslu písm. d) y. Jak shora zdůrazněno, využití ust. přichází do úvahy jen tehdy, jestliže aplikací napadeného právního předpisu došlo k zásahu do individuální sféry stěžovatelových práv a tento právní předpis se tak v konkrétním případě dostal do přímého vztahu k tvrzenému protiústavnímu zásahu orgánu veřejné moci.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 28. listopadu 2001

JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu