Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 509/01

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele S., zastoupeného V.M., právně zastoupeného JUDr. M.R., směřujícím proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2001, čj. -217, takto:

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel podal dne 17. 8. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 20. 8. 2001. Předmětný návrh směřoval proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2001, čj. Nco 101/2001-217. Navrhovatel tvrdil, že tímto usnesením, vydaným v souvislosti s projednávání věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp.zn. , byla porušena jeho základní práva, zejména právo dané a d (dále jen "").

Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Kladně sp.zn. a z něj zjistil, že navrhovatel podal dne 27. 11. 1996 žalobu o zaplacení částky 582.200,- Kč s příslušenstvím proti P.S. Okresní soud rozhodl o věci dne 18. 11. 2000, rozsudkem, čj. -176. Jako předseda senátu rozhodoval JUDr. T.K.

Navrhovatel napadl uvedený rozsudek odvoláním. Při jednání před Krajským soudem v Praze, jako odvolacím soudem, vedeném pod sp.zn. , dne 10. 5. 2001 vznesl navrhovatel námitku podjatosti členů senátu odvolacího soudu, protože členem senátu je také JUDr. T.K., který ve věci rozhodoval v prvém stupni. Krajský soud usnesením, čj. -213, řízení odročil a věc předložil Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o námitce podjatosti.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 5. 2001, čj. -217, rozhodl, že soudkyně KS, JUDr. G.B., předsedkyně senátu, JUDr. M.Š. a JUDr. J.V. nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování předmětné věci. V odůvodnění uvedl, že jmenované soudkyně v prohlášení uvedly, že podle rozvrhu práce pro rok 2001 je JUDr. T.K. čtvrtým členem senátu. Jednání soudu v dané věci se však neúčastnil a o věci s ním žádná z členek senátu nehovořila. Uvedené členky senátu dále prohlásily, že k účastníkům, jejich zástupcům ani k věci samé nemají žádný vztah, který by zakládal jejich podjatost. Podle (dále jen "") jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci také soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně. Jde-li o případy, kdy je rozhodování senátní, vztahuje se tato překážka jen na ty soudce, kterých se týká a takto nelze tento důvod vyloučení vztahovat na jiné členy senátu. Jen sama skutečnost, že jde o členy téhož senátu, pochybnosti o nepodjatosti nezakládá.

Toto usnesení napadl navrhovatel včas ústavní stížností, v níž namítal, že JUDr. T.K., který rozhodoval o věci v prvém stupni, je členem senátu, který o věci rozhoduje jako odvolací; byť se rozhodování přímo neúčastní, znamená to podle navrhovatele porušení základního práva daného mu y a y. Odvolával se v této souvislosti na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci D. v. L., ze dne 10. 10. 2000, podle kterého "Požadavek nestrannosti soudu jako předpoklad toho, že veřejnost i účastníci řízení budou mít důvěru v soudnictví, není splněn, zjistí-li se skutečnosti, které vedou ke zpochybnění důvěry v soud, i když se neprokáže, že soudci, kteří ve věci rozhodovali, byli skutečně podjati či zaujatí". Navrhovatel dovozuje, že již "při pouhém vyslovení opodstatněné pochybnosti v nestrannost soudu nelze již hovořit o soudu nezávislém, přičemž závislost soudu nelze spojovat s pouhým neprokázáním podjatosti". Podle názoru navrhovatele v souzeném případě došlo k zásadnímu porušení institutů zaručujících ústavní zásadu rozhodování nezávislým a nestranným soudem a skutečnost nepodjatosti senátu odvolacího soudu prokázat nelze.

Vrchní soud v Praze, jako účastník řízení, ve vyjádření ze dne 24. 9. 2001 uvedl, že ústavní stížností napadené usnesení vychází ze zavedené praxe, kdy je-li důvod vyloučení na straně jednoho ze členů senátu, nahrazuje se tento vyloučený člen senátu jiným soudcem, kdežto ostatní členové senátu zůstávají beze změny. V souzeném případě jde o senát atypicky čtyřčlenný a tedy není třeba jednoho soudce nahrazovat, když při jeho vyloučení zůstává ještě dostatečný počet soudců, aby mohl senát jednat.

Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.

Předpokladem skutečného uplatnění zásady nestrannosti soudu rozhodujícího ve sporu a zajištění spravedlivého rozhodnutí (y) je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není nijak zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím v konstruuje jako důvody vyloučení soudce jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům a dále vylučuje soudce, který věc již projednával nebo o ní rozhodoval v jiném stupni a který vydal rozhodnutí napadené žalobou pro zmatečnost. Ústavní soud již judikoval (viz rozhodnutí, sp.zn.

), že subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných, je podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že není přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i z hmotně právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. V souzené věci byla podle rozvrhu práce věc předložena konkrétnímu senátu, byla tedy dodržena zásada obsažená v y, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Pokud jde o zásadu spravedlivého procesu (y) je pravdou, že soudce, zařazený do senátu, který měl o věci rozhodovat jako odvolací, o věci rozhodoval v prvém stupni, ze spisového materiálu však vyplynulo, že se nikterak nepodílel na rozhodování odvolacího senátu a ani nikterak neovlivňoval ostatní členy senátu. Vrchní soud v Praze námitku podjatosti řádně, s dodržením všech příslušných ustanovení , projednal a své rozhodnutí, podle přesvědčení Ústavního soudu přesvědčivě, zdůvodnil. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat. Pouhé vyslovení subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce nemůže být důvodem k jeho vyloučení z rozhodování. Je třeba vycházet z předpokladu, že soudce podjatý není a namítaná podjatost musí být zřejmě prokázána. V opačném případě by mohlo dojít k ochromení schopnosti soudů vůbec rozhodovat.

Podjatost je kategorie vázaná na zcela konkrétní osobu soudce a jeho jedinečnou neopakovatelnou životní situaci, zkušenosti a další individuální okolnosti. Je proto třeba ji posuzovat vždy zcela konkrétně, s ohledem na všechny okolnosti případu. Není možné vycházet z neprokázaného předpokladu, že vyloučený soudce bude působit na ostatní soudce ve směru jejich rozhodnutí ve věci, jak to činí navrhovatel.

Ze spisového materiálu vyplývá, že odvolací soud projednal věc v tříčlenném senátu v souladu s ust. , o soudech a soudcích, podle kterého senáty krajského soudu se skládají ze soudce a dvou přísedících, jestliže rozhodují jako soudy prvního stupně v trestních věcech, z předsedy a dvou soudců v ostatních případech. Skutečnost, že dotčený senát je atypicky čtyřčlenný, je v daných souvislostech irelevantní. Jedná se jen o organizační opatření, které nemělo na rozhodování senátu vliv. O věci rozhodovaly nepochybně tři nepodjaté soudkyně tohoto senátu.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2001, čj. Nco 101/2001, nebylo zasaženo do základních práv navrhovatele, daných mu ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle y a nezbylo mu než návrh podle písmeno a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2001

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu