Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 421/01

Ústavní soud rozhodl dne 12. listopadu 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti E.M., zastoupené JUDr. J.L., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 5. 2001, čj. -37, a rozhodnutí Magistrátu hl. m., ze dne 13. 4. 2000, čj. RO 56/2000, MHMP 24766/2000, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1 a Magistrátu hl. m. stěžovatelka uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv, zejména práva na spravedlivý proces, přičemž obsáhle rozvádí důvody tohoto svého tvrzení. V závěru své ústavní stížnosti stěžovatelka poukazuje na to, že v projednávané věci Obvodní soud pro Prahu 1 implicitně převzal argumenty Magistrátu hl. m., aniž by zkoumal obsah spisového materiálu, s nímž jsou tyto argumenty v rozporu. Z těchto důvodů se domáhá zrušení napadených rozhodnutí.

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka byla rozhodnutím O.ú. MčP ze dne 22. 2. 200, čj. obč.s.:R479/99, uznána vinnou přestupkem proti občanskému soužití podle ustanovení , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a to proto, že dne 11. 5. 1999 kolem 17.00 hodiny v tramvaji mezi zastávkami v P., po předchozí slovní rozepři s revizorkou A.M. ji udeřila do obličeje a strkala do ní a za tento přestupek jí bylo uloženo napomenutí, jakož i povinnost k úhradě nákladů správního řízení ve výši 500,-- Kč. Jinak však bylo tímto rozhodnutím řízení proti stěžovatelce zastaveno, pokud se týkalo údajného úmyslného drobného ublížení na zdraví jmenované. V důvodech svého rozhodnutí poukázal správní orgán na provedené důkazy, zejména na výpověď svědkyně ing. I.K., která byla přítomna celému incidentu i jeho vzniku, jakož i výpověď svědkyně M.R., která byla přítomna již průběhu inkriminovaného incidentu. K odvolání stěžovatelky rozhodl Magistrát hl. m. již citovaným rozhodnutím tak, že napadené rozhodnutí při nezměněném výroku o vině a sankci změnil pouze ve výroku o nákladech řízení tak, že tyto náklady jsou splatné do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí, v podstatě se přitom ztotožniv se závěry správního orgánu 1. stupně. Jak dále v napadeném rozhodnutí správní orgán 2. stupně konstatoval, byla stěžovatelka vyslechnuta spolu s A.M. a za přítomnosti obou svědkyň, přičemž protokol sepsaný při tomto jednání také vlastnoručně podepsala. Její tvrzení, že jí byla odňata možnost seznámit se s výsledky řízení, není pravdivé, nehledě na to, že dne 1. 11. 1999 se stěžovatelka seznámila s celým obsahem spisu, což také stvrdila vlastnoručním podpisem. Pokud se týče ústního jednání dne 22. 11. 1999, stěžovatelka měla možnost uvedeným svědkyním klást otázky, což také učinila. O žalobě podané proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Obvodní soud pro Prahu 1 již citovaným rozhodnutím tak, že tuto žalobu zamítl. V důvodech svého rozhodnutí uvedl obvodní soud, že výtky stěžovatelky vůči rozhodnutím správních orgánů nejsou na místě, neboť o útoku stěžovatelky na revizorku A.M. není vzhledem k provedenému dokazování pochyb.

Ve své ústavní stížnosti přehlíží stěžovatelka tu základní skutečnost, že rubem základních práv a svobod jednotlivce je i jeho vlastní odpovědnost a aktivita v procesu dodržování těchto práv, jeho spontánní aktivita a angažovanost při jejich naplňování. Tento důležitý moment v jednání stěžovatelky při projednávání dané věci lze stěží zaznamenat, když kupř. to byla i stěžovatelka sama, která prostřednictvím svého právního zástupce projevila souhlas s tím, aby obvodní soud rozhodoval o její žalobě bez nařízení jednání. Měla-li stěžovatelka námitky proti postupu a rozhodnutím správních orgánů, měla právě v řízení před soudem, které pro ni bylo otevřeno, učinit vše pro ochranu svých práv a přímou účastí zpochybnit i hodnocení provedených důkazů. Neučinila-li to však, nemůže požadovat teprve po Ústavním soudu, aby jinak hodnotil důkazy provedené správními orgány a nebo odpovídal na námitky, jejichž objasnění mělo se stát předmětem soudního řízení. Protože jinak napadená rozhodnutí se za stávajícího stavu jeví jako logická a přesvědčivá, neopodstatňuje v projednávané věci nic k závěru, že by došlo k porušení stěžovatelčiných práv na spravedlivý proces.

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu