Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 591/01

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. A. P. ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky R. K., zastoupené JUDr. V. P., advokátem, proti postupu Okresního soudu v Táboře při projednávání dědictví po zůstavitelce R. S., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 19. 9. 2001, která byla podána k poštovní přepravě dne 8. 10. 2001, se stěžovatelka R. K. domáhá toho, aby Ústavní soud vydal nález, kterým by Okresnímu soudu v Táboře přikázal projednat a rozhodnout ve formě předepsané (dále jen ) její návrh ve smyslu na projednání nově vzešlého majetku po její matce R. S., který byl podán dne 14. 12. 2000.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že podáním u uvedeného soudu ze dne 14. 12. 2000 navrhla ve smyslu projednání nově vzešlého majetku zůstavitelky matky R. S. (matky stěžovatelky) v dědickém řízení. Nový majetek (zemědělská usedlost, zapsaná v knihovní vložce, a pole, zapsaná v knihovní vložce, pro k.ú. S., okres J.) měl vzejít na základě toho, že - trhová smlouva ze dne 17. 8. 1950, uzavřená mezi rodiči stěžovatelky a P. M. a A. M., na základě níž její rodiče měli převést uvedené nemovitosti, je paaktem a samotný převod je neplatný, neboť převodci (tj. rodiče stěžovatelky) tutou nepodepsali a nemohli k uzavření smlouvy zmocnit ani Národní pozemkový fond při Ministerstvu zemědělství, neboť ten v době podpisu smlouvy již neexistoval. S ohledem na tyto skutečnosti navrhla stěžovatelka, aby Okresní soud v Táboře projednal v dědickém řízení podle uvedený majetek. Okresní soud v Táboře o návrhu stěžovatelky vůbec podle nerozhodl, dokonce jej odmítl projednat a pouhým podpisem vyšší soudní úřednice jej zamítl. Na tento postup si stěžovatelka bezvýsledně stěžovala u předsedy Okresního soudu v Táboře a následně i u Ministerstva spravedlnosti ČR. Dále stěžovatelka uvádí, že proti uvedenému postupu Okresního soudu v Táboře, který pouhým dopisem odmítl její návrh na zahájení řízení, podává ústavní stížnost, neboť má za to, že uvedeným jednáním došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva ve smyslu d. Uvedený soud měl dle jejího názoru, aby se nejednalo o libovůli soudu nebo o zaviněný průtah řízení a tím i o porušení citovaného ustanoveníy, na její řádný návrh reagovat ve formě a způsobem předpokládaným v bez ohledu na to, zda návrhu vyhoví nebo jej zamítne.

Dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Z listin přiložených k ústavní stížnosti vyplynulo, že sdělení Okresního soudu ze dne 10. 1. 2001, čj. , o tom, že nelze zahájit řízení o dodatečném projednání dědictví po zůstavitelce, neboť tato není vedena jako vlastnice předmětných nemovitostí, muselo být doručeno nejpozději dne 31. 1. 2001 (stěžovatelka si na daný postup stěžovala u předsedkyně Okresního soudu v Táboře, která na to reagovala dopisem právě ze dne 31. 1. 2001). S ohledem na skutečnost, že v daném případě se jednalo o postup soudu ve výkonu jeho nezávislé činnosti, kdy rozhodoval, jak stěžovatelka sama uvádí, o jejím "návrhu", nelze za opravný prostředek považovat stížnost (viz , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, a , o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů), a tak nejpozději dnem 31. 1. 2001 jakožto dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, počala běžet shora uvedená 60 denní lhůta. Z výše uvedeného vyplývá, že zákonná lhůta k podání stížnosti nebyla dodržena a ústavní stížnost byla podána opožděně. K tomu je třeba poznamenat, že v daném případě nelze jako opravný prostředek proti danému rozhodnutí, a to i přesto (nebo právě proto), že nebylo vydáno ve formě stanovené zákonem, vyloučit odvolání podle a násl. , které však, jak lze dovodit z ústavní stížnosti, stěžovatelka nepodala. Pokud nebyly vyčerpány všechny opravné prostředky, je ústavní stížnost ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů, nepřípustná.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti byl soudce zpravodaj nucen mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu