Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 68/01

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti L., zastoupené Mgr. Z.H., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2000, čj. -24, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 1. 2. 2001 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2000, čj. -24, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí FŘ ze dne 30. 10. 1998, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí F.ú., dodatečnému platebnímu výměru č. 212/98 ze dne 21. 4. 1998, č.j. 9762/98/343970/3915. Posledně uvedeným rozhodnutím byla stěžovatelce dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty ve výši 72.885,- Kč, za zdaňovací období listopad 1994, s odůvodněním, že neprokázala oprávněnost uplatněné snížené sazby daně předložením Závazné informace GŘ.

Stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozsudkem bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu zakotvené v d ("Listina") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), a také y. V podstatě obdobně jako v řízení před správním soudem uvedla, že v její věci došlo k propuštění dovezeného zboží do příslušného režimu na základě samostatného správního rozhodnutí, tj. jednotné celní deklarace ("JCD"). Podstatnou náležitostí tohoto rozhodnutí, vydaného podle , ve znění platném v době dovozů zboží, byla i podpoložka celního sazebníku a celní sazba zboží. Dle názoru stěžovatelky takové zařazení zboží do podpoložky celního sazebníku, obsažené v JCD, mělo být respektováno i v daňovém řízení a správce daní jím byl vázán, neboť se jednalo o rozhodnutí pravomocné a vykonatelné. Nesouhlasí s právním názorem Krajského soudu v Brně obsaženým v odůvodnění napadeného rozsudku, že jednotnou celní deklarací, kterou dochází k propuštění zboží do příslušného celního režimu, se neřeší otázka zařazení zboží do celního sazebníku, když výrok rozhodnutí je dán pouze předmětem řízení, v daném případě návrhem na propuštění zboží do příslušného režimu. Stěžovatelka je toho názoru, že z odůvodnění napadeného rozsudku nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné, a právními závěry soudu na straně druhé. Nesouhlasí ani s právními názory územních finančních orgánů, poukázala na nezbytnost aplikovat právní předpisy ústavně konformním způsobem a na nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

.

Ústavní soud připojil vlastní spis IV. ÚS 70/01, týkající se stejných účastníků řízení a svojí podstatou totožné věci, byť jiného rozsudku, a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl ke shodnému závěru, jako ve věci , tj. závěru, že ústavní stížnost a návrhy s ní spojené, je třeba jako neopodstatněné odmítnout, a to z (obdobných) následujících důvodů. Pokud jde o namítaný zásah do ústavních práv stěžovatelky zakotvených v y a Úmluvy, Ústavní soud v postupu Krajského soudu v Brně neshledal nic, co by takovému zásahu nasvědčovalo. Ostatně jak vyplývá ze samotné ústavní stížnosti, stěžovatelka fakticky nesouhlasí pouze s právním posouzením věci územními finančními orgány a následně s právním názorem krajského soudu. Ústavní stížnost je tak v podstatě jen nesouhlasem stěžovatelky se závěry krajského soudu a opakováním argumentů uplatněných již v řízení před tímto soudem a v daňovém řízení. Ústavní soud dal ve své judikatuře opakovaně a zřetelně najevo, že interpretace předpisů obyčejného práva může mít za následek porušení základních práv a svobod toliko tehdy, pokud by tato interpretace byla v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus). V dané věci takovouto interpretaci soudu vytknout nelze. Stěžovatelce nebylo odepřeno právo na soudní ochranu, byť napadený rozsudek při ni nevyzněl příznivě. Tvrzení o zásahu do práva zakotveného v y stěžovatelka blíže nerozvádí a Ústavní soud je považuje za rovněž neopodstatněné.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu