Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 583/01

Ústavní soud rozhodl dne 13. listopadu 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti F.K., zastoupeného Mgr. Z.H., proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2000, čj. -144, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2001, čj. -170, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel uvádí, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní a jinou právní ochranu dle d, jakož i dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č.3, 5, 8. Neexistuje totiž jediný přímý důkaz, který by svědčil s plnou důkazní silou o stěžovatelově vině, a navíc závěry obecných soudů jsou v extrémním nesouladu s jejich skutkovými zjištěními. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto stěžovatel zrušení napadených rozhodnutí.

Z obsahu spisu Městského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že již citovaným rozsudkem tohoto soudu byl stěžovatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 158 odst. 1 trestního zákona, kterého se měl dopustit tím že nejméně od jara 1998 pěstoval rostliny indického konopí a sušil je jako marihuanu, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem výkonu uloženého trestu na zkušební dobu v trvání jednoho roku. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl městský soud, že v zahradě, nacházející se přímo za domem, mohla marihuanu stěží pěstovat osoba bez vědomí nájemníků domu. Pozemek, na kterém se konopí nacházelo, bylo v užívání babičky stěžovatele, který byl kontaktován policisty a při tomto kontaktování se ke konopí choval jako jeho vlastník. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvého stupně zrušil ve výroku o trestu, včetně způsobu jeho výkonu, a uložil stěžovateli trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku. Krajský soud se v podstatě ztotožnil se závěry soudu prvého stupně, zejména v tom směru, že o stěžovatelově vině není pochyb ani v případě, kdy se neberou v úvahu údaje v protokolu o vydání věci.

Aniž by Ústavní soud cokoli měnil na závěrech vyslovených v jeho nálezu ze dne 26. 9. 2000,

sp. zn.

- v tomto nálezu ostatně Ústavní soud konstatoval pouze některé procesní nedostatky, aniž by v něm zaujal stanovisko k otázce viny stěžovatele a trestu -, nesdílí po doplnění dokazování, resp. jeho opakování, stěžovatelovo stanovisko, že v řízení před obecnými soudy došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv. Abstrahujíce od protokolu o vydání věci, o který se v dřívějších rozhodnutích opíraly, obecné soudy pečlivě hodnotily provedené důkazy a zcela logickým a koncentrovaným uvažováním, vymykajícím se jakékoli extrémní rovině, dospěly k přesvědčivému závěru, že pachatelem inkriminovaného trestného činu je právě stěžovatel. V situaci, kdy dokonce i altán užívaný příbuznou stěžovatele byl přizpůsoben výši vzrostlé marihuany, kdy stěžovatel se v prostorách, kde marihuana byla pěstována, pohyboval zcela samozřejmě a s jejich znalostí, kdy dokonce před jedním ze svědků připustil, že si marihuanu sám vypěstoval, tvoří řetěz těchto důkazů souvislý celek, vylučující i jakoukoli nahodilost.

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu