Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 365/2000

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti V. S., zastoupeného JUDr. P. K., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 14. 11. 1996, č.j. - 26, a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 1997, č.j. - 45, spojené s návrhem, aby ostatní účastníci nahradili stěžovateli náklady řízení, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatele podle písm. d)y ČR, ve které napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů a namítá, že došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv dled. Stěžovatel také navrhl, aby Ústavní soud uložil ostatním účastníkům povinnost zaplatit náklady soudního řízení a náklady právního zastoupení.

Ze spisu Okresního soudu Praha - východ vyplývá, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím soud prvního stupně zamítl žalobu stěžovatele proti vedlejšímu účastníkovi (žalovanému v řízení před obecnými soudy) B. S. na vydání a na vyklizení rekreační chaty s pozemky. Odvolací soud toto rozhodnutí, rovněž napadeným ústavní stížností, potvrdil. Stěžovatel pak podal návrh na obnovu řízení a navrhoval k důkazu znalecký posudek, který, dle jeho tvrzení, prokazoval pro něj příznivější skutečnost. Okresní soud Praha - východ usnesením ze dne 14. 4. 1998, č.j. - 54, jeho návrh zamítl. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 1999, č.j. - 69. Obnova řízení byla zamítnuta v podstatě s odůvodněním, že stěžovatel neuvedl, z jakého důvodu nemohl znalecký posudek předložit již v původním řízení.

Stěžovatel ústavní stížností napadá obě v záhlaví citovaná soudní rozhodnutí, která byla vydána v původním řízení a navrhuje jejich zrušení.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně práva poskytuje ( zákona). Podle zákona se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Pokud tedy stěžovatel vyčerpá všechny opravné prostředky, které mu k ochraně jeho práva poskytuje, musí být ústavní stížnost podána ve výše určené lhůtě. Pokud tak neučiní, bude jeho ústavní stížnost odmítnuta jako opožděně podaná podle zákona. Rozhodnutím o posledním přípustném opravném prostředku tak v posuzovaném případu byl rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 1997, č.j. - 45, kterým bylo rozhodnuto pravomocně o původním žalobním návrhu stěžovatele. Ústavní stížnost byla přípustnou a musela být podána nikoliv ve lhůtě počítané ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu (usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 1999, č.j. - 69) v řízení o povolení obnovy řízení (jak se domnívá stěžovatel), ale ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu v původním soudním řízení, tedy ode dne doručení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 1997, č.j. - 45. Jak vyplývá z doručenky založené v příslušném soudním spise, který si Ústavní soud vyžádal, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 1997, č.j. - 45, byl právnímu zástupci stěžovatele doručen dne 26. 11. 1997. Jak vyplývá z poštovního razítka obálky k ústavní stížnosti, byla ústavní stížnost podána k poštovní přepravě až dne 15. 6. 2000, což je zjevně po lhůtě stanovené v zákona.

Vzhledem ke zjištěným skutečnostem proto Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl. Proto také odmítl i s ní spojený návrh na náhradu nákladů řízení dle § 62 odst. 4 zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. 11. 2001

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu