Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 353/2000

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky, ve věci ústavní stížnosti G. H., zastoupené JUDr. M. J., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2000, čj. -102, takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 12. 6. 2000, domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2000, čj. -102, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. 6. 1999, čj. -83, ve věci samé tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobci - T., a. s., částku 150 659 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka pak v ústavní stížnosti neuvedla konkrétní ustanovení, o která by opřela neústavnost napadeného rozsudku a současně s návrhem na zrušení napadeného rozsudku navrhla i odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle , o Ústavním soudu (dále jen . Současně stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že proti napadenému rozhodnutí podala i dovolání, o kterém nebylo dosud rozhodnuto.

Dne 14. 9. 2001 byl Ústavnímu soudu doručen rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 8. 2001, čj. -123, kterým bylo dovolání jako nedůvodné zamítnuto, když dovolací soud shledal napadené rozhodnutí odvolacího soudu za správné.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti napadla pouze rozhodnutí soudu odvolacího, avšak nenapadla již rozhodnutí dovolacího soudu, které je ve věci nepochybně tím rozhodnutím, jež ústavní stížností musí být v prvé řadě napadeno [, písm. a), odst. 2 ]. Ústavní soud je při svém rozhodování podle y ČR vázán pravidly řízení podle . Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [ písm. d)y ČR, , odst. 3 písm. a) ]. K této nápravě však nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, poskytovaném zákonem k ochraně práva. Rozhodnutí o ústavní stížnosti směřující jen proti napadenému rozhodnutí krajského soudu by totiž v projednané věci vedlo k tomu, že rozhodnutím Ústavního soudu by rozhodnutí Nejvyššího soudu zůstalo nedotčeno, což by bylo nepochybně v rozporu s principem právní jistoty (in usnesení Ústavního soudu,

sp. zn.

, ze dne 15. 1. 1997, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7, s. 331, Praha, C. H. Beck, 1977).

Z důvodu, že předmětem ústavní stížnosti nebylo rozhodnutí orgánu veřejné moci, který rozhodoval v posledním stupni, Ústavní soud podle ustanovení 43 odst. 2 písm. a) , ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítl.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. 11. 2001

JUDr. Jiří Malenovský

předseda senátu