Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 600/01

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. S., právně zastoupeného JUDr. J. H., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2001, č. j. -120, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 1999, č. j. -90, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 6. 1998, č. j. -67, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 1999, č. j. -90, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 6. 1998, č. j. -67, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 15. 10. 2001, a byla doplněna podáním, které Ústavní soud obdržel dne 17. 10. 2001, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2001, č. j. -120, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 1999, č. j. -90, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 6. 1998, sp. zn. , a to pro porušení d. Současně stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 6. 1998, sp. zn. , byla žalovanému (v řízení před Ústavním soudem stěžovateli) uložena povinnost zaplatit žalobci P., s. p. v likvidaci, částku 607 218,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Do částky 166 321,- Kč byla žaloba zamítnuta.

Na základě podaného odvolání Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 4. 1999, č. j. -90, výše uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé potvrdil. Ve výroku o nákladech řízení pak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zčásti změnil.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 7. 2001, č. j. -120, odmítl dovolání stěžovatele proti výše uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu s odůvodněním, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž dovolání není přípustné.

Dle ust. , ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( ), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Ve svém rozhodnutí,

sp. zn.

, Ústavní soud vyslovil právní názor, že pokud zákon dovolání nepřipouští, není možno dovolání považovat za procesní prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje. V takových případech lhůta pro podání ústavní stížnosti plyne ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Usnesení soudu o odmítnutí dovolání z důvodu jeho nepřípustnosti je nutno považovat za rozhodnutí deklaratorní povahy, které autoritativně konstatuje neexistenci práva podat dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu.

Výše uvedené lze vztáhnout i na nyní projednávanou věc. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 7. 2001, č. j. -120, dovolání stěžovatele odmítl pro jeho nepřípustnost, není možno toto dovolání považovat za procesní prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje. Lhůta pro podání ústavní stížnosti tak počala plynout již ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Jestliže Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání stěžovatele dne 30. 7. 2001, a ústavní stížnost stěžovatele byla podána dne 15. 10. 2001, je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána po uplynutí 60 denní lhůty od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní stížnost tedy byla podána po lhůtě stanovené pro její podání , ve znění pozdějších předpisů.

Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud podanou Ústavní stížnost podle ustanovení ve znění pozdějších předpisů, odmítl, neboť návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

Protože Ústavní soud ústavní stížnost z výše uvedených důvodů odmítl, neshledal ani důvod pro odložení vykonatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího podle ust. , ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 20. listopadu 2001