Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 446/2000

Ústavní soud

rozhodl dne 1. listopadu 2001 za souhlasu

účastníků mimo ústní jednání v senátě ve věci ústavní stížnosti

stěžovatelky O., s. r. o., proti usnesení Krajského soudu v Plzni

ze dne 31. května 2000, sp. zn. , takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. května 2000, sp.zn. , se zrušuje.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č.

, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co

do formálních podmínek ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34,

§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka

pravomocné usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. května

2000 (, jímž bylo zastaveno řízení o její správní

žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství Plzeň ze dne 20. ledna

2000 (11004/1-2069/7/99; tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání

stěžovatelky proti rozhodnutí Celního úřadu Folmava ze dne 30.

srpna 1999 (7434/99), kterým byla stěžovatelka jako ručitelka

vyzvána k zaplacení splatného nedoplatku celního dluhu za dlužníka

P. K. ve výši 317.313,- Kč; stěžovatelka tvrdila, že jmenovaný

obecný soud porušil její ústavně zaručené právo na soudní ochranu

(d, y

ČR), a to tím, že výzvu Celního úřadu Folmava posoudil jako

rozhodnutí procesní povahy vyloučené ze soudního přezkumu, ačkoli

takové správní rozhodnutí nemůže být vyloučeno ze soudního

přezkumu již proto, že "rozhodnutím k zaplacení splatného

nedoplatku za dlužníka doručeným ručiteli je zasaženo jeho

hmotněprávní postavení ručitele". Nadto stěžovatelka tvrdila, že

záruční u podepsala v omylu, vyvolaném osobou J. K.

vystupujícím v celním řízení za dlužníka P. K. Stěžovatelka proto

navrhla zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni, jak je vpředu

označeno.

Krajský soud v Plzni, proti jehož rozhodnutí ústavní stížnost

směřuje, se k výzvě Ústavního soudu (§ 42 odst. 4 zákona) vyjádřil

podáním předsedy senátu, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§ 30

odst. 3 zákona) tak, že odkázal na odůvodnění napadeného

rozhodnutí, a dále uvedl, že celní rozhodnutí bylo důvodně

posouzeno jako rozhodnutí procesní povahy, a tím bylo podle

tehdejší právní úpravy ze soudního přezkumu vyloučeno.

Stěžovatelka se však "mohla dovolat ochrany svého subjektivního

práva prostřednictvím soukromoprávních institutů (§ 451 a § 454

obč. zák.), a to v samotném řízení před nalézacím soudem". Krajský

soud v Plzni navrhl zamítnutí ústavní stížnosti a stejně jako

stěžovatelka vyjádřil souhlas s tím, aby Ústavní soud rozhodl bez

nařízení jednání (§ 44 odst. 2 zákona).

Vedlejší účastník řízení, Celní ředitelství Plzeň, k výzvě

Ústavního soudu ve svém vyjádření uvedl, že se postavení

vedlejšího účastníka vzdává (§ 28 odst. 2 zákona).

Ústavní stížnost je důvodná.

Výzvu správce daně adresovanou ručiteli, učiněnou ve smyslu

ust. , o správě daní a poplatků, ve znění

pozdějších předpisů, nelze považovat za "pouhé" rozhodnutí

procesní povahy, neboť již svou povahou zasahuje do

hmotně-právního postavení stěžovatele tím, že mu ukládá povinnost

(zaplatit splatný nedoplatek celního dluhu za dlužníka), a proto

má povahu rozhodnutí materiální povahy.

Ostatně skutkově i právně zcela shodná problematika byla již

Ústavním soudem, za účasti týchž účastníků řízení, řešena nálezem

ve věci

sp. zn.

(dosud nepublikováno), v níž se

Ústavní soud postavil na obsahově shodné stanovisko; tímto

nálezem, od jehož rozhodovacích důvodů, na něž pro odůvodnění

tohoto nálezu postačí odkázat, nebylo důvodů se odchýlit, je

i Ústavní soud v této věci vázán (čl. 89 odst. 2 úst. zák. č.

).

Pokud tedy obecný soud, rozhodující ve věci stěžovatelky

v režimu správního soudnictví, dospěl k názoru, že napadené

rozhodnutí celního orgánu je úkonem procesní povahy, vytvořil

zastavením řízení o podané správní žalobě stav, jímž stěžovatelce

byl znemožněn přístup k soudu, a porušil tak ústavně zaručené

právo na soudní ochranu ( y základních práv

a svobod).

Z těchto důvodů, jakož i z důvodů vyložených v již zmíněné

věci , bylo usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne

31. května 2000, sp. zn. , zrušeno (§ 82 odst. 2, 3

zákona).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat

(§ 54 odst. 2 zákona).

V Brně dne 1. listopadu 2001