Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 760/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného advokátkou JUDr. J. V., proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud se svou ústavní stížností podáním doručeným soudu dne 27. 12. 2000 s tím, že měl za to, že Krajský soud v Plzni svým shora uvedeným rozhodnutím porušil jeho základní práva vyplývající z y ČR a z d.

Ke své stížnosti stěžovatel uvedl, že krajský soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým se omezuje styk stěžovatele, jako otce nezletilého J. M., s tímto nezletilým.

Stěžovatel vyslovil přesvědčení, že soudy při svém rozhodování přihlédly zejména k tvrzení matky dítěte, která uvedla, že stěžovatel je pravděpodobně členem neregistrované náboženské sekty. Stěžovatel citoval z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, který v této souvislosti uvedl: "... nelze však pominout otcovy mimopracovní aktivity a v zájmu nezletilého je třeba jejich vývoj ověřovat". Stěžovatel vyslovil názor, že postupem krajského soudu došlo konkrétně k porušení ustanovení d (dále jen " "), a to neoprávněným zásahem do práva svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými. Dále došlo, dle názoru stěžovatele, k porušení ustanovení y, podle něhož může být výkon těchto práv omezen toliko zákonem. Stěžovatel konečně namítal i porušení ustanovení y a čl 2 odst 4 y ČR, podle kterých může každý činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. V návaznosti na výše uvedené stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadený rozsudek ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. 6. 2000, č. j. -63, zrušil.

Ústavní soud při posuzování předmětné věci musel nejprve zkoumat, zda jsou splněny všechny zákonem požadované procesní podmínky. Ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( cit. zákona), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Rozsudek Krajského soudu v Plzni byl doručen právnímu zástupci stěžovatele dne 25. 10. 2000. Ve smyslu ustanovení (dále jen " "), má-li účastník řízení zástupce s plnou mocí pro celé řízení, rozhodnutí se doručuje pouze tomuto zástupci a nikoli účastníkovi. Z přiložených listinných materiálů je zřejmé, že stěžovatel byl v předmětném řízení zastoupen advokátem JUDr. M. Z. Den předání předmětné písemnosti stěžovateli, ke kterému mělo dle vyjádření stěžovatele dojít dne 28. 11. 2000, tedy nemá z hlediska počítání lhůt žádnou právní relevanci. V návaznosti na citované kogentní ustanovení se den doručení rozhodnutí o posledním pravomocném prostředku právnímu zástupci stěžovatele již počítá do uvedené lhůty (na rozdíl od počítání lhůt podle ustanovení ). Posledním dnem 60 denní lhůty tedy byl den 23. 12. 2000. Pokud Ústavní soud obdržel předmětnou stížnost dne 27. 12. 2000, jednalo se o 64. den od doručení posledního pravomocného prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Návrh byl tedy podán po lhůtě stanovené .

Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen návrh stěžovatele odmítnout podle ustanovení , a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 22. února 2001

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu