Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 504/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. J., zastoupeného JUDr. M. H., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2000, sp. zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 21. srpna 2000 byla Ústavnímu soudu, ve lhůtě dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení napadeného usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. , kterým byla nařízena exekuce stěžovatele. Stěžovatel mimo uvedená rozhodnutí napadl současně i rozhodnutí, na jejichž podkladě byl výkon rozhodnutí (sp. zn. ) nařízen. Konkrétně se jednalo o rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. dubna 1996, sp. zn. , a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. srpna 1999, sp. zn. , kterým byl rozsudek nalézacího soudu potvrzen. Stěžovatel rovněž uvedl, že v uvedené věci podal též dovolání, kterým napadl usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. srpna 1999, o kterém doposud Nejvyšší soud ČR nerozhodl.

Stěžovatel shledal porušení svých základních práv v tom, že původní rozhodnutí z 10. dubna 1996 obsahovalo formální vady, konkrétně chyběl v záhlaví výrok "Jménem republiky". Rozhodnutí obsahující taková pochybení jsou dle názoru stěžovatele nulitní a stejný osud postihuje i veškerá další rozhodnutí, která jsou odvozena od takto vadného rozhodnutí. V postupu obecných soudů tedy shledal porušení svého práva na ochranu práv prostřednictvím soudů dle y ČR, stejně jako práva na spravedlivý proces dle d (dále jen " "), a práva na ukládání povinností výhradně v mezích zákona dle y.

K ústavní stížnosti se na základě výzvy vyjádřil účastník - Městský soud v Praze, prostřednictvím předsedy senátu 39 Co, který uvedl, že potvrdil exekuční rozhodnutí soudu prvého stupně, když ani stěžovatel v odvolání nenamítal nenaplnění podmínek pro nařízení výkonu rozhodnutí. Z uvedeného důvodu proto navrhl zamítnout ústavní stížnost jako nedůvodnou.

Vzhledem k tomu, že exekuční titul byl napaden dovoláním, vyčkal Ústavní soud ukončení dovolacího řízení. Po obdržení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. dubna 2001, sp. zn. , po seznámení se s jeho obsahem a po prostudování ostatních předložených podkladů shledal, že ústavní stížnost není důvodná.

Jak je zřejmé z ústavní stížnosti, stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv zejména ve formálních vadách rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 z 10. dubna 1996, sp. zn. , které však v ústavní stížnosti nebylo přímo napadeno, ani nebylo požadováno jeho zrušení. V této věci však proběhlo dovolací řízení před Nejvyšším soudem ČR, který rozhodnutí, na jejichž podkladě bylo zahájeno stěžovatelem napadené řízení o výkon rozhodnutí, zrušil výše citovaným rozhodnutím. Toto rozhodnutí, tedy zrušení exekučního titulu, zakládá důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí dle ustanovení lit. b) Nastala tedy situace, kdy stěžovatel dostal k dispozici právní prostředek k dosažení zamýšleného účinku, a proto se ústavní stížnost stala nepřípustnou ve smyslu ustanovení zákona.

Ústavní soud proto předloženou ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 1 lit. e) zákona odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 31. října 2001

JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj