Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 556/01

Ústavní soud rozhodl dne 22. října 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti Mgr. S.D., zastoupeného Mgr. ing. L.M., proti rozhodnutí předsedy Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2001, čj. Spr 2411/2000, a rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 5. 9. 2001, čj. 235/2001-Zn, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím Městského soudu v Praze a Ministerstva spravedlnosti ČR, jimiž nebylo vyhověno jeho žádosti o zapsání do seznamu tlumočníků Městského soudu v Praze, stěžovatel uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv vyplývajících zejména z , - 4 a d (dále jen " "). Ve své stížnosti v podstatě dovozuje, že věc byla posuzována pouze z hlediska potřeby tlumočnických úkonů, ačkoli s přihlédnutím k ústavně zakotvenému právu podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost je podmínky pro jmenování znalcem nebo tlumočníkem podle zákona o znalcích a tlumočnících nutno interpretovat tak, že jmenován má být každý, kdo stanovené podmínky splňuje. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadených rozhodnutí.

Z obsahu spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že uvedený soud již konstatovaným rozhodnutím nevyhověl stěžovatelově žádosti o jmenování tlumočníkem s odůvodněním, že počet tlumočníků vedených v příslušném seznamu, stačí zcela pokrýt potřebu vyžadovaných tlumočnických úkonů. V napadeném rozhodnutí Ministerstvo spravedlnosti ČR uvedlo, že neshledalo v postupu předsedy Městského soudu v Praze pochybení, neboť na jmenování tlumočníkem nevzniká ze , o znalcích a tlumočnících, právní nárok.

Ústavní stížnost je založena na základním, nezpochybnitelném, předpokladu, že totiž každý, kdo získá potřebnou jazykovou kvalifikaci - ve stěžovatelově případě státní jazykovou zkouškou pro obor překladatelství z jazyka anglického - a splňuje i další podmínky uvedené v ustanovení § 4 odst. 1 zákona o znalcích a tlumočnících, tlumočníkem zcela konsekventně jmenován být musí a také zapsán v příslušném seznamu. Tento předpoklad je však evidentně mylný, neboť skutečnost, že stěžovatel vykonal úspěšně státní jazykovou zkoušku, neimplikuje v žádném případě jakýsi přimus ke jmenování tlumočníkem a zapsání do seznamu podle citovaného zákona. Jak vyplývá z ustanovení § 1 odst. 1 zákona o znalcích a tlumočnících, je účelem zákona zajištění řádného výkonu znalecké a tlumočnické činnosti v řízení před státními orgány a orgány, na které přešly úkoly státních orgánů, jakož i znalecké a tlumočnické činnosti prováděné v souvislosti s právními úkony občanů nebo organizací. Právě k naplnění uvedeného účelu zakotvuje zákon v ustanovení § 5 odst. 1 i princip výběru, jenž sám o sobě neobsahuje žádné protiústavní prvky, ba naopak, je zaměřen na zabezpečení účelu zákona o znalcích a tlumočnících v oblasti, jíž se dotýká. Tlumočnictví vykonávané podle tohoto zákona tedy zdaleka nepokrývá celé spektrum činnosti, kterou stěžovateli umožňuje jeho jazyková odbornost, což ostatně vyplývá i z ustanovení § 1 odst. 2 zákona. Napadenými rozhodnutími není tedy uzavřen stěžovatelův přístup k výkonu tlumočnické činnosti v široké oblasti dalších případů, naopak princip jakési automatiky, který stěžovatel vnáší do hry, by vyvolal takový nárůst tlumočníků podle zákona o znalcích a tlumočnících, že jmenování tlumočníků podle tohoto zákona by ve skutečnosti pozbylo jakýkoli smysl a také zaměření na účel zákona. Takové nežádoucí hypertrofii ostatně brání i sama v odst 2, kde stanoví, že zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy se ústavnímu soudu jeví jako natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 22. října 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu