Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 561/01

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů JUDr. A. Š. a Ing. O. Š., právně zastoupených JUDr. J. N., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, č. j. -199,

t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 20. 9. 2001, se stěžovatelé domáhali zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, č. j. -199, a to pro porušení a d (dále jen "").

Unesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, č. j. -199, bylo dovolací řízení zastaveno s odůvodněním, že právní zástupce žalobců (v řízení před Ústavním soudem stěžovatelů) JUDr. J. H., který zastupoval žalobce na základě generální plné moci ze dne 17. 3. 1992, a to v době, kdy zastoupení žalobců JUDr. J. H. trvalo, vzal dovolání zpět, a proto Nejvyšší soud dovolací řízení podle ust. zastavil.

V ústavní stížnosti stěžovatelé uvádějí, že výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu bylo zastaveno řízení z důvodu zpětvzetí dovolání bývalým právním zástupcem stěžovatelů JUDr. J. H. podáním ze dne 27. 5. 1997. Dále bylo v předmětném rozhodnutí uvedeno, že JUDr. H. podáním ze dne 29. 5. 1997 vzal zpětvzetí dovolání zpět. Na základě žádosti stěžovatelů o vysvětlení obdrželi od JUDr. H. dopis, ve kterém jim sdělil, že on sám návrh na zpětvzetí dovolání ani podání, kterým mělo být zpětvzetí dovolání vzato zpět, nepodepsal, připustil však, že na návrhu byl použit otisk razítka jeho kanceláře. Vzhledem k této skutečnosti jsou stěžovatelé přesvědčeni, že byl učiněn úkon, který vlastně právním úkonem s účinky, které mu dává usnesení Nejvyššího soudu, není. Proto se stěžovatelé rozhodli proti výše uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu podat ústavní stížnost, neboť jsou přesvědčeni, že tímto rozhodnutím byla porušena ústavní práva stěžovatelů zaručená a y.

Po prostudování spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy, a proto nespadá do jeho pravomoci postup a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat a zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, nepostupují-li obecné soudy v souladu su, zejm. s ustanoveními hlavy páté, a svým postupem a rozhodnutím pak porušují právo na spravedlivý proces, či jiné základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Pravomoc Ústavního soudu je dána také tam, kde právní závěry obecných soudů jsou v extrémním rozporu s jejich skutkovým zjištěním. V projednávané věci však nejde o tento případ. Z předložených dokladů vyplývá, že plná moc právního zástupce stěžovatelů JUDr. J. H. v době, kdy Nejvyšší soud ČR rozhodoval (tj. 27. 5. 1997), stále trvala. V rámci této plné moci advokát stěžovatelů dne 29. května 1997 zpětvzetí odvolal, což v daném případě, jak zdůraznil Nejvyšší soud ČR s poukazem na , nebylo přípustné.

Odvolání advokátní plné moci JUDr. H. měnili stěžovatelé až 16. 7. 1997. Proto Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení práva na spravedlivý proces podle a ústavního práva dle y.

V daném případě bude třeba, aby si uvedený problém stěžovatelé vyřešili s jejich původním právním zástupcem JUDr. H., neboť se jedná výlučně o problém mezi zastupujícími a zastoupenými.

Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Jiří Malenovský

předseda senátu ÚS

V Brně dne 23. října 2001