Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 490/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky R. V., zastoupené JUDr. M. K., advokátem, proti rozhodnutí Okresního úřadu Karviná, referátu vnitřních věcí, ze dne 14. 7. 2000, č. j. VV-559/2000, a rozhodnutí Městského úřadu v Karviné, ze dne 13. 3. 2000, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 14. 8. 2000, se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí Okresního úřadu Karviná, referátu vnitřních věcí, ze dne 14. 7. 2000, č. j. VV-559/2000, a rozhodnutí Městského úřadu v Karviné, ze dne 13. 3. 2000. V ústavní stížnosti uvedla, že napadeným rozhodnutím uložil Městský úřad v Karviné s odvoláním na stěžovatelce, aby se zdržela takového jednání, kterým by způsobila znepřístupnění komunikace nacházející se na parcele č. 99. Stěžovatelce bylo uloženo obnovit předešlý stav, který existoval před zřejmým zásahem. Jednalo se o povinnost odstranit zátarasy, znemožňující průjezd pozemní komunikace. O odvolání stěžovatelky pak rozhodoval Okresní úřad Karviná, který rozhodnutí Městského úřadu Karviná potvrdil.

Stěžovatelka tvrdí, že rozhodnutím obou orgánů bylo porušeno její vlastnické právo chráněné d. Porušení svého práva spatřuje stěžovatelka v tom, že k omezení jejího vlastnického práva nedošlo ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Stěžovatelka má za to, že je výlučnou vlastnicí silnice na pozemku č. 99 a tohoto pozemku, které nabyla restitucí. Stěžovatelka má dále za to, že vyčerpala všechny prostředky k ochraně svého práva vzhledem k tomu, že jde o rozhodnutí o předběžném opatření a není tedy proti němu přípustná žaloba ve správním soudnictví s ohledem na ust. .

Ústavní soud však je toho názoru, že stěžovatelka všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje, nevyčerpala ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

Oba orgány veřejné moci ve věci rozhodovaly na základě . Uvedené ustanovení představuje občanskoprávní ochranu pokojného stavu (zejména detence), jež je z důvodu zákonodárcem předpokládané větší operativnosti svěřena orgánům státní správy. Správní orgán v případě zřejmého zásahu do pokojného stavu může předběžně zásah zakázat nebo uložit, aby byl obnoven předešlý stav. Ustanovení přitom výslovně stanoví, že rozhodnutím správního orgánu není dotčeno právo domáhat se ochrany u soudu. Rozhodování dle je příkladem svěření pravomoci správním orgánům rozhodovat ve věcech občanskoprávních. Předběžnost rozhodnutí podle proto nespočívá v předběžné povaze v rámci správního řízení, nýbrž spočívá ve vymezení jejich vztahu k možnému rozhodování soudnímu.

Naproti tomu správními rozhodnutími předběžné povahy dle nutno chápat, a to vycházeje ze smyslu a účelu správního soudnictví, ta rozhodnutí, jež mají předběžnou povahu ve správním řízení, čili ve vztahu k dalšímu správnímu (a nikoli soudnímu!) rozhodnutí (k tomu viz např. Sb. n. usn. ÚS, C. H. Beck, r. 1998, sv. 11, nález č. 65, str. 131).

Na základě výše uvedeného tedy Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako nepřípustnou a podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a mimo ústní jednání usnesením ji odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 23. října 2001

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu