Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 177/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Bytového družstva S. 89/1904, zastoupeného advokátkou JUDr. L. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 1998, č.j. -13, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 21. 7. 1998, sp. zn. , v právní věci žalobce Bytové družstvo S. 89/1904 (dále jen "stěžovatel") proti žalovaným Lidovému bytovému družstvu Praha 3 a V. H. - o určení neplatnosti smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví s návrhem na vydání předběžného opatření - ve výrokové části I. vyslovil svoji věcnou nepříslušnost a ve výrokové části II. uvedl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Krajskému obchodnímu soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. Obvodní soud pro Prahu 3 v odůvodnění tohoto usnesení poukázal především na to, že podle ustanovení soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci (podmínky řízení); jednou z nich je věcná příslušnost soudu, pro jejíž určení (stejně jako pro určení místní příslušnosti) jsou až do konce řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Proto obvodní soud následně - s odkazem na ustanovení - konstatoval, že se v souzené věci jedná o právní vztah mezi dvěma družstvy a členkou družstva (o vztah ze smlouvy mezi těmito subjekty). Dle názoru soudu je ve smyslu ustanovení a a) naplněna podmínka jeho věcné nepříslušnosti a proto v souladu s ustanovením vyslovil svou věcnou nepříslušnost.

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 11. 1998, č.j. -13, změnil usnesení soudu I. stupně tak, že Obvodní soud pro Prahu 3 není věcně příslušný a že věc bude postoupena Krajskému obchodnímu soudu v Praze jako věcně příslušnému. Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení označil odvolání stěžovatele za neopodstatněné, neboť stěžovatel (poznámka: odvolatel) prý v souzené věci přehlíží, že žalobou v uplatněném znění se domáhá proti druhožalované (tj. V. H.) jako své člence určení (neexistence) práva k bytu a rozhodnutí v této věci "nutně zásadním způsobem ovlivní obsah členského vztahu druhožalované v žalujícím družstvu a též samozřejmě právní postavení žalujicího družstva". Podle názoru odvolacího soudu proto obvodní soud nepochybil, když dovodil svou věcnou nepříslušnost. Obvodní soud pro Prahu 3 však nesprávně formuloval výrok svého usnesení, neboť z ustanovení § 104a odst. 1 o.s.ř nevyplývá možnost (nutnost) "popisovat rozhodovací akt jako "vyslovování" nedostatku věcné příslušnosti, rovněž z něho nevyplývá možnost postupovat věc po právní moci usnesení a už vůbec ne místně příslušnému soudu". Odvolací soud proto napadené usnesení jako procesně právními předpisy nepodložené, podle ustanovení změnil tak, aby odpovídalo dikci ustanovení Odvolací soud v závěru uvedl, že jeho pravomocné usnesení "lze za zákonem stanovených podmínek napadnout dovoláním do jednoho měsíce od jeho právní moci, a to podáním učiněným u soudu, který rozhodoval v prvním stupni".

Citované usnesení Městského soudu v Praze napadl stěžovatel ústavní stížnosti. V ní v prvé řadě uvedl, že nesprávnost tohoto usnesení spatřuje v tom, že stanovení příslušnosti (podle jeho názoru) věcně nepříslušného soudu (poznámka: Krajského obchodního soudu v Praze) by mělo v případě soudního řízení vedeného u tohoto soudu vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, a to v případě odvolání některého z účastníků. Pokud by totiž odvolací soud dospěl ke stejnému závěru o věcné nepříslušnosti, jak dovozuje stěžovatel, byla by tato skutečnost jednoznačným důvodem pro zrušení rozhodnutí soudu I. stupně. V rámci procesní ekonomie by prý takový postup nebyl v zájmu žádného z účastníků řízení.

Stěžovatel dále namítl, že podaná žaloba na určení neplatnosti smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví se vůbec netýká členského vztahu vedlejší účastnice V. H. ke stěžovateli ani k Lidovému bytovému družstvu Praha 3. V předmětném řízení se nejedná o existenci určitého práva k bytu v návaznosti na členství této vedlejší účastnice v družstvu, které by zásadním způsobem ovlivnilo obsah členského vztahu a její postavení "v rámci navrhovatele nebo LBD Praha 3". Stěžovatel proto dovodil, že předmětem řízení není posouzení členského vztahu k družstvu, ani převod členských práv a povinností, ale mělo by jím být posouzení platnosti smlouvy o převodu vlastnických práv k bytu, což se netýká členských vztahů, ale pouze toho, že jej vedlejší účastníci (poznámka: LBD Praha 3 a V. H.) učinili neoprávněně. Proto prý nemůže být dána věcná příslušnost podle

Stěžovatel má za to, že v důsledku nesprávné aplikace ustanovení obecnými soudy by ve věci (poznámka: ve věci samé, tj. žalobou napadené) "rozhodoval věcně nepříslušný soud a věc by tak byla odňata svému zákonnému soudci". Stěžovatel v závěru uvedl, že jsou splněny podmínky pro podání ústavní stížnosti, neboť vyčerpal všechny opravné prostředky, když podmínky stanovené v a naplněny nejsou.

Stěžovatel proto navrhl, aby - v důsledku toho, že postupem Městského soudu v Praze došlo k zásahu do jeho práv zaručených v , , y ČR a , a základních práv a svobod (dále jen " ") - rozhodl Ústavní soud tak, že se ústavní stížnosti vyhovuje a že se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 1998, č.j. -13, zrušuje.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky a předpoklady řízení před Ústavním soudem po stránce formální.

Dospěl k závěru zápornému.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Podmínky tohoto ustanovení jsou splněny.

Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že podaná ústavní stížnost se netýká rozhodnutí ve věci samé, tj. rozhodnutí ve věci žalobou napadené (určení neplatnosti smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví), neboť stěžovatel se - jak vyplývá z petitu ústavní stížnosti - domáhá zrušení usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno usnesení soudu prvého stupně a rozhodnuto o věcné příslušnosti krajského obchodního soudu k projednání žaloby, již stěžovatel podal.

Ústavní soud vychází z toho, že v souzené věci již Městský soud v Praze jako soud odvolací dne 30. 11. 1998 rozhodoval a v úvahu proto již nepřipadá případný spor o tzv. kauzální příslušnost, jak jej v ustanovení podmíněně předpokládal a řešil ve znění do 31. 12. 2000. Proto stěžovateli nezbývá než uplatnit své námitky ve věci příslušnosti soudu v rámci odvolacího řízení proti budoucímu rozhodnutí (tehdejšího) Krajského obchodního soudu v Praze (nyní Městského soudu v Praze) a případnou ústavní stížnost uplatnit až v závislosti na dalším průběhu a výsledcích řízení.

Je tedy zřejmé, že v současné době stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ).

Na základě těchto skutečností soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků) ústavní stížnost odmítl jako návrh [ ].

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. října 2001

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj