Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 244/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky S. zast. JUDr. J. B., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR , sp. zn. , ze dne 15. 2. 2000, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 12. 7. 1999, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR , sp. zn. , ze dne 15. 2. 2000, kterým tento soud zamítl návrh Krajského soudu V Brně na přikázání věci Krajskému soudu v Praze.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že dne 5. 5. 1999 podala u Krajského soudu v Praze návrh na přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu Mladá Boleslav, okresního pozemkového úřadu, č. j. 6444-1679/92 Na 99, ze dne 31. 3. 1999. Krajský soud v Praze svým usnesením ze dne 10. 5. 1999, sp. zn. , rozhodl o postoupení věci Krajskému soudu v Brně z důvodu místní příslušnosti, neboť stěžovatelka jako navrhovatel má sídlo v Brně. Krajský soud v Brně po vyžádání správního spisu dospěl k závěru, že všichni účastníci řízení mají bydliště či sídlo v obvodu Krajského soudu v Praze. Z těchto důvodů požádal o rozhodnutí Nejvyšší soud ČR. Napadeným usnesením pak Nejvyšší soud návrh Krajského soudu v Brně zamítl.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR dochází k neodůvodněným průtahům v řízení, což je v rozporu s d. Z důvodu hospodárnosti a rychlosti řízení je dána vhodnost delegace podle ustanovení Krajskému soudu v Praze.

K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřil Nejvyšší soud ČR, podle jehož názoru nelze bez závažných a zásadních důvodů stanovenou příslušnost soudu měnit, a to právě s ohledem na ust. d, podle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.

Ústavní soud po přezkoumání důvodů ústavní stížnosti dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Podle ustálené a obecně známé judikatury Ústavního soudu není Ústavní soud běžnou třetí instancí v systému obecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se ani eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. , pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Příslušnost soudů je zakotvena v procesním předpisu, jímž je . Jak místní, tak věcná příslušnost soudů upravená tímto předpisem má především za cíl naplnit ústavní zásadu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Paragraf 12 odst. 2 tuto zásadu zákonným způsobem prolamuje, a to s ohledem na vhodnost delegace jinému než místně příslušnému soudu z důvodu hospodárnosti či rychlosti řízení. Rozhodování o této delegaci, na niž není právní nárok, pak zákon svěřuje do výlučné pravomoci obecným soudům. Nejvyšší soud ČR jako soud příslušný k rozhodnutí o delegaci návrh Krajského soudu v Brně zamítl a své rozhodnutí řádně odůvodnil. Ústavní soud v jeho postupu neshledal porušení žádných ústavně zaručených práv či svobod stěžovatelky. Naopak soud tímto svým rozhodnutím respektoval d.

Na základě výše uvedeného tedy Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a mimo ústní jednání usnesením ji odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 25. října 2001

JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu