Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 401/01

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti E., zastoupené JUDr. T.D., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 4. 2001, č.j. -40 a usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 22. 3. 1999, č.j. -5, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 2. 7. 2001 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 4. 2001, č.j. -40 a usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 22. 3. 1999, č.j. -5, kterými byl pravomocně nařízen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí stěžovatelky k uspokojení pohledávky oprávněného SBD v částce 225.990,- Kč s příslušenstvím a nákladů řízení.

Stěžovatelka tvrdí, že v řízení o výkon rozhodnutí bylo Krajským soudem v Hradci Králové i Okresním soudem v Trutnově porušeno její ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu zakotvené v d ("Listina"), v důsledku čehož i napadená usnesení nejsou v souladu s ústavní zásadou zakotvenou v y ("Ústava"). V odůvodnění ústavní stížnosti uvedla námitky, které již dříve uplatnila v odvolání proti napadenému usnesení okresního soudu, tedy především to, že platební rozkaz jí nebyl doručen způsobem stanoveným v , a tudíž se o něm dověděla až z napadeného usnesení okresního soudu o nařízení výkonu rozhodnutí. Takto jí bylo odňato právo jednat před soudem v nalézacím i exekučním řízení.

Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění svého ústavní stížností napadeného usnesení a v něm uvedené skutkové i právní závěry stran doručení exekučního titulu stěžovatelce. Vyjádřil přesvědčení, že napadeným usnesením nedošlo k namítanému zásahu do základních práv a svobod stěžovatelky a navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.

Ústavní soud poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, v postupu obecných soudů neshledal nic, co by nasvědčovalo namítanému zásahu do ústavních práv stěžovatelky.

Podstatou ústavní stížnosti je snaha stěžovatelky dosáhnout toho, aby Ústavní soud znovu, tentokrát jako soud třetí instance, přezkoumal, zda platební rozkaz Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 8. 1998, č.j. jí byl skutečně doručen způsobem stanoveným v zákoně a následně dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Taková úloha Ústavnímu soudu nepřísluší, jak zjevně plyne z y, i jeho četné, ustálené a obecně dostupné judikatury. Ústavní soud je toho názoru, že odvolací soud se jasně a přesvědčivě v odůvodnění svého napadeného usnesení s námitkou stěžovatelky vypořádal. Posoudit, zda tvrzený exekuční titul skutečně exekučním titulem je, přísluší nepochybně obecným soudům a Ústavní soud by do takového hodnocení mohl zasáhnout jen v případech zcela extrémních. Takovým však tento případ neshledal. Proto vzhledem k tomu, že z ústavní stížnosti, jež je v podstatě jen nesouhlasem stěžovatele se závěry obecných soudů a opakováním argumentů uplatněných již v odvolání, nevyplývá nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny, jeví se Ústavnímu soudu stěžovatelovo tvrzení o namítaném zásahu do ústavních práv stěžovatelky jako zjevně neopodstatněné.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. 10. 2001