Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 13/01

Ústavní soud rozhodl dne 11. října 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci JUDr. Z.J., zastoupeného JUDr. V.V., o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. listopadu 1999, č. j. -123, a Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2000, č. j. -140, t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaných rozsudků, odůvodnil návrh tím, že podle jeho přesvědčení soudy I. a II. stupně porušily práva, zaručená mu , d, jakož i y. Uvedl, že v řízení o zrušení společného práva k bytu nevzaly soudy zřetel na současný stav, tj. na to, že předmětný byt je od roku 1995 bytem družstevním, na to, že s bytovým družstvem uzavřel nájemní smlouvu a zaplatil členský podíl, včetně splátky na cenu bytu. Postupem soudů a jejich rozhodnutím tak nebyla poskytnuta ochrana jeho nájemnímu právu dle nájemní smlouvy ani jeho majetku, zahrnujícímu členský podíl se splátkou ceny bytu, a to před snahou druhého účastníka soudního řízení získat bezdůvodné obohacení na jeho úkor.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2000, č. j. -140, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Soud I. stupně poté, co byl jeho rozsudek ze dne 17. června 1997 odvolacím soudem zrušen, v souladu s obsahem rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 29. května 1998, doplnil dokazování, a o zrušení společného nájmu účastníků, jakož i o tom, kdo nadále předmětný byt jako nájemce bude užívat, rozhodl. Soud II. stupně se v odvolacím řízení a v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami, které stěžovatel v odvolání uplatnil a nutno konstatovat, že postup soudů obou stupňů při hodnocení provedených důkazů byl shledán v souladu s a pochybení nebylo zjištěno ani při aplikaci ustanovení a věty druhé občanského zákona.

S ohledem na výše uvedené byla ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně, dne 11. října 2001