Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 164/01

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti Ing. J.S., zastoupeného JUDr. V.S., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2001, č.j. -17 a rozhodnutí ČSSZ, ze dne 12. 4. 2000, č.j. C 88/1052/00, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 16. 3. 2001 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2001, č.j. -17 a rozhodnutí ČSSZ, ze dne 12. 4. 2000, č.j. C 88/1052/00, kterými, ve spojení s rozhodnutím OSSZ ze dne 29. 2. 2000, č.j. 354/98/00, nebylo vyhověno jeho žádosti ze dne 3. 6. 1999 o vrácení přeplatku na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve výši 5,204.970,- Kč. Současně navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost projednal přednostně, s přihlédnutím k povaze věci a důvodům ústavní stížnosti.

Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozsudkem bylo porušeno jeho základní právo na ukládání povinností (včetně daní a poplatků) toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod, zakotvené v a d ("Listina"), jakož i právo vlastnit majetek zakotvené v y, a že bylo dotčeno i jeho právo na spravedlivé rozhodnutí zakotvené v y ("Ústava") , jakož i právo na pokojné užívání majetku zakotvené v Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva").

Stěžovatel akceptuje názor správního soudu, že placení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, je povinností veřejnoprávní, která, nestanoví-li zákon výjimku, není smluvně převoditelná. Nesouhlasí však s právním názorem soudu, že výjimkou z uvedeného pravidla je ust. , podle něhož prodejem privatizovaného majetku nebo jeho vložením do základního kapitálu obchodní společnosti, přechází na nabyvatele ke dni účinnosti smlouvy vlastnické právo k věcem, jakož i jiná práva a závazky související s privatizovaným majetkem, včetně nedoplatku na pojistném. Stěžovatel je toho názoru, že formulace "závazky, související s privatizovaným majetkem", obsažená v ust. , neupravuje přechod všech závazků, ale pouze těch, které souvisejí s majetkem (podnikem). Majetek (podnik) je chápán nikoliv jako subjekt, nýbrž jako předmět. Veřejnoprávní povinnosti, tedy i placení pojistného a příspěvku, nesouvisejí s předmětem nýbrž se subjektem závazkového vztahu. Při jejich převodu na nabyvatele by muselo dojít k právnímu nástupnictví, tj. v případě privatizace k prodeji majetkové účasti (ust. cit. zákona), a nikoliv k prodeji podniku dle ust. cit. zákona. V této souvislosti poukázal i na ust. ve spojení s ust. a , ve znění pozdějších předpisů, které jiný subjekt než plátce, poplatníka či jeho právního zástupce, nezná. Stěžovatel poukázal na usnesení Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

, rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. -17 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 12. 1995, č.j. -25.

Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že dle jeho názoru práva stěžovatele vyplývající z y a y porušena nebyla. Soud se v rámci přezkumného řízení zabýval všemi důvody uvedenými v opravném prostředku, řádně je v odůvodnění rozsudku zhodnotil a odůvodnil. Na právním názoru vysloveném v rozsudku trvá a odkázal na jeho odůvodnění. Závěrem navrhl, aby Ústavní soud návrh stěžovatele zamítl.

ČSSZ, se svého postavení vedlejšího účastníka výslovně vzdala. Uvedla, že i nadále zastává názor, že smlouvou o prodeji privatizovaného majetku č. 255/97 ze dne 1. 10. 1997, uzavřenou mezi FNM ČR a Ing. J.S., jejímž předmětem byl privatizovaný majetek státního podniku VP, přešly na Ing. S., veškeré závazky, související s prodávaným podnikem, tedy i závazky vůči správě sociálního zabezpečení. V podrobnostech odkázala na důvody obsažené ve svém rozhodnutí.

K žádosti Ústavního soudu FNM ČR dopisem ze dne 2. 7. 2001 zaslal kopii smlouvy o prodeji privatizovaného majetku č. 255/97 ze dne 1. 10. 1997 a mj. sdělil, že dne 30. 10. 1997 byl podepsán předávací protokol mezi předávajícím státním podnikem VP a nabyvatelem Ing. J.S., jehož přílohou byla účetní uzávěrka tohoto státního podniku k 30. 9. 1997. V "Doplňující informaci k rozvaze a výkazu zisku ztrát za období 1. 1. - 30. 9. 1997", podepsané dne 23. 10. 1997 ředitelem uvedeného státního podniku, byly v odst. 4 mj. uvedeny závazky státního podniku k sociálnímu zabezpečení ke dni 30. 9. 1997.

Právní zástupce stěžovatele dopisem ze dne 6. 8. 2001 k žádosti Ústavního soudu sdělil, že "Doplňující informace k rozvaze a výkazu zisku ztrát za období 1. 1. - 30. 9. 1997" nebyly součástí účetní uzávěrky, ale pouze součástí zprávy auditora o ověření mimořádné účetní uzávěrky k datu přechodu majetku státu na jiné osoby k 30. 9. 1997, která byla stěžovateli dle zápisu o předání a převzetí privatizovaného majetku předána dne 30. 10. 1997. Dále zopakoval své tvrzení, že kogentní ustanovení zákona neumožňují smluvní převod daňové povinnosti, a tedy předmětný závazek není závazkem souvisejících s privatizovaným majetkem, způsobilým přejít na stěžovatele jakožto nabyvatele tohoto majetku.

Dopisem ze dne 12. 9. 2001 FNM ČR sdělil, že se neztotožňuje se stanoviskem právního zástupce stěžovatele vyjádřeným v jeho dopise ze dne 6. 8. 2001. Nepokládá za právně významné, zda stěžovatel obdržel "Doplňující informace k rozvaze a výkazu zisku ztrát za období 1. 1. - 30. 9. 1997" jako přímou součást účetní uzávěrky nebo jako součást zprávy auditora o ověření účetní uzávěrky. Podstatné je, že se tak stalo při zápise o předání a převzetí privatizovaného majetku dne 30. 10. 1997.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Krajského soudu v Brně, sp. zn. , a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, v postupu krajského soudu neshledal nic, co by nasvědčovalo namítanému zásahu do ústavních práv stěžovatele, a to z následujících důvodů.

K argumentaci stěžovatele poukazem na usnesení Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

, rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. -17 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 12. 1995, č.j. -25, Ústavní soud uvádí, že tuto argumentaci pokládá za nepřípadnou. Cit. usnesení Ústavního soudu se zabývá otázkou přenosu povinnosti platit daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, a to v souvislosti se smlouvou o prodeji podniku dle § 476 a násl. obch. zák. Předmětem cit. rozsudku Krajského soudu v Brně je převod povinnosti zaplatit daňové penále, jakožto sankci za včasné nesplnění daňové povinnosti, kterou je povinen platit pouze ten, kdo řádně a včas neodvede daň. V odůvodnění tohoto rozsudku se navíc výslovně uvádí, že "Výjimkou ze zásady nemožnosti smluvního přenosu daňové povinnosti je i ustanovení , ve znění zákona č. 927/1992 Sb. Podle tohoto ustanovení s vlastnickým právem k privatizovanému majetku přecházejí na jeho nabyvatele i jiná práva a závazky, související s privatizovaným majetkem." Cit. rozsudek Vrchního soudu v Praze se pak zabývá otázkou placení poplatků za uložení odpadů, kde povinnost platit poplatek je vázána na vlastní zákonem specifikovanou činnost. Z judikatury obecných soudů (viz též např. rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 4. 3. 1994, ve věci , uveřejněné v SoRo. 95, 3: 68) vyplývá, že tyto soudy považují ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, za zákonnou výjimku z nemožnosti smluvního přenosu daňové či poplatkové povinnosti, na základě něhož dochází v důsledku tzv. velké privatizace k universálnímu přechodu práv a závazků.

Z ústavní stížnosti tedy plyne, že stěžovatel fakticky nesouhlasí pouze s právním posouzením věci orgány sociálního zabezpečení a následně s právním názorem krajského soudu, zejména pokud jde o interpretaci ust. Ústavní soud dal ve své judikatuře opakovaně a zřetelně najevo, že interpretace předpisů obyčejného práva může mít za následek porušení základních práv a svobod toliko tehdy, pokud by tato interpretace byla v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus). V dané věci takovouto interpretaci soudu, ani správním orgánům, vytknout nelze. Ústavní stížnost je takto v podstatě jen nesouhlasem stěžovatele se závěry krajského soudu a opakováním argumentů uplatněných již v řízení před tímto soudem a v řízení před správními orgány, jak zjevně plyne z vyžádaného spisu a nevyplývá z ní nic, co by projednávanou věc posunulo do roviny ústavněprávní. Stěžovateli nebylo odepřeno právo na soudní ochranu zakotvené v d ("Listina"), stejně tak proces byl veden způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o jeho spravedlivosti. Ústavní soud má zato, že s námitkami stěžovatele ohledně nezákonnosti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, se vyčerpávajícím a ústavně konformním způsobem vyrovnal již správní orgán odvolací ve svém rozhodnutí ze dne 12. 4. 2000 a následně i Krajský soud v Brně v napadeném rozsudku.

Ústavní soud považuje dále za nezbytné uvést, že ve věci, která je předmětem ústavní stížnosti, se nejedná o placení daní či poplatků, nýbrž o placení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ("pojistné"), které je upraveno samostatně , ve znění pozdějších předpisů a , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Citované předpisy ustanovení analogické (zákaz převodu daňové povinnosti) neobsahují. Naopak v ust. cit. je výslovně upraven zákonný přechod povinnosti platit pojistné na právního nástupce organizace nebo malé organizace. Byl-li stěžovatel přesvědčen, že kupní cena privatizovaného majetku nezohlednila závazky týkající se placení pojistného, měl, jako nabyvatel privatizovaného majetku, možnost uplatnit nárok na slevu ohledně závazků, jež na něho přešly a dle jeho názoru nebyly zachyceny v účetnictví a tudíž se i nepromítly do kupní ceny, ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů. Pokud takto nepostupoval, mohla by být jeho ústavní stížnost považována za stížnost nepřípustnou pro nevyčerpání dostupných prostředků ve smyslu v návaznosti na ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Z uvedených důvodů se Ústavnímu soudu jeví tvrzení stěžovatele o namítaném zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv jako zjevně neopodstatněné.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. října 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu