Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 579/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti "rodiny Z.",

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelé v ústavní stížnosti brojí proti Obvodnímu oddělení policie České republiky v Boršově, proti Okresnímu státnímu zastupitelství v Českých Budějovicích, Krajskému státnímu zastupitelství v Českých Budějovicích a proti Obvodnímu oddělení policie České republiky ve Zlivu. Tvrdí, že uvedené orgány neřešily blíže nespecifikovanou trestnou činnost p. V., který prý "vysprejoval" na fasádu jejich domu černou barvou provazy a způsobil jim škodu ve výši 5.700,- Kč. Uvedené státní orgány se prý rovněž nezabývaly trestnou činností P. S., který údajně dne 23. 6. 2000 střílel slepými náboji proti jejich rodině. Stěžovatelé žádají Ústavní soud, aby byla jejich stížnost prošetřena, škoda nahrazena a aby byly oběma jmenovaným odebrány zbraně.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy. Jeho úkolem - ve smyslu ustanovení y ČR - je ochrana ústavnosti. I Ústavní soud musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který zákon stanoví ( d). Z ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, plyne, že ústavní stížnost může fyzická nebo právnická osoba podat pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, jestliže tvrdí, že jím bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Proto Ústavnímu soudu přísluší zasahovat do činnosti jiných orgánů veřejné moci toliko v případě, že v jejich rozhodování shledá protiústavní porušení některých základních práv nebo svobod stěžovatele. Jinak řečeno, Ústavní soud se ve své činnosti musí řídit principem minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci a jeho zásah připadá zásadně v úvahu pouze tehdy, jestliže náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná.

Ústavní soud respektuje výše uvedenou zásadu minimalizace svých zásahů do rozhodovací činnosti ostatních státních orgánů. V souzené věci je třeba poukázat na ustanovení , které upravuje pravomoci Ústavního soudu, pokud jde o ústavní stížnosti. Ústavní soud není tedy oprávněn činit jiná rozhodnutí, než je stanoveno taxativním výčtem v tomto ustanovení. Z toho vyplývá, že Ústavnímu soudu nepřísluší, aby sám konkrétní věc prošetřoval.

Ústavní soud dále poukazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž "z a d lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho trestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh ´satisfakce´ v ústavní rovině ve smyslu písm. d) y ČR nezakládá" (usnesení sp. zn. , Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7, Praha, C.H.Beck, 1997, str. 343 a násl.).

Ústavní soud rovněž nemůže sám rozhodovat o náhradě škody, neboť tato otázka musí být řešena samostatným návrhem v občanskoprávním řízení. Ústavnímu soudu též nepřísluší rozhodovat o odebrání zbraní "případným pachatelům trestné činnosti", neboť tato otázka spadá do kompetence příslušných orgánů správních.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh k jehož projednání není příslušný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2001

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj