Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 582/01

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. A., zastoupeného JUDr. R. D., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. srpna 2001, sp. zn.

, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne

20. dubna 2001, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 8. prosince 2000, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 17. října 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou ve vztahu k rozhodnutí dovolacího soudu včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ , , , odst. 4 zákona], napadl stěžovatel usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. srpna 2001

( -111) a spolu s ním také jemu předcházející rozhodnutí obecných soudů (Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. dubna 2001 - -99 a rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 8. prosince 2000 - ) a tvrdil, že jmenované soudy svými rozhodnutími porušily jeho ústavně zaručená práva plynoucí z , , a d.

Podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení označených ústavně zaručených práv došlo tím, že obecné soudy I. a II. stupně nevyhověly jeho žalobě na náhradu škody odůvodněné nezákonným a protiústavním zákrokem městských strážníků vůči němu,

ačkoli - stručně shrnuto - pro takové rozhodnutí nebyly dány zákonné důvody; stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud všechna rozhodnutí obecných soudů, jak vpředu jsou označena, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je nedůvodná.

Skutkový základ posuzované věci spočívá - stručně shrnuto - v incidentu, k němuž došlo dne 4. února 2000 ve večerních hodinách mezi stěžovatelem a strážníky města Krumlov a v souvislosti s ním, v zákroku strážníků vůči stěžovateli, který jejich zákrok, jimž mu byla způsobena škoda, pokládá za rozporný se zákonem a důsledně také s ústavním pořádkem republiky.

Z tvrzení ústavní stížnosti, stejně jako z odůvodnění jí napadených rozhodnutí obecných soudů, se podává, že obecné soudy I. a II. stupně souhlasnými rozhodnutími v meritu věci nevyhověly jeho žalobě na zaplacení částky 5.950,- Kč a Nejvyšší soud ČR odmítl jeho dovolání s odkazem na výši v řízení před obecnými soudy uplatněného plnění

[ , ]; podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 6) rozsudek odvolacího soudu vešel do právní moci dnem 31. 5. 2001.

Za této situace je ústavní stížnost vůči rozhodnutí dovolacího soudu zjevně neopodstatněná, neboť - jak správně uvádí dovolací soud - stěžovatelem uplatněný nárok na plnění v penězích pod zákonem stanovenou částkou (20.000,- Kč) nesplňuje zákonem stanovené podmínky přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu soudem dovolacím [§ 237

odst. 2 písm. a) ], nehledě již ani k tomu, že nejsou splněny ani podmínky plynoucí obecně z nesouladného rozhodnutí obecných soudů I. a II. stupně. S přihlédnutím k tomu jde tudíž o svévolně podaný opravný prostředek, jehož odmítnutí (dovolacím) soudem je plně v souladu se zákonem, a jako takové je i ústavně zcela souladné.

Skutečnost, že stěžovatelovo dovolání bylo odvolacím soudem odmítnuto [§ 243

odst. 4 al. 1, ], má ovšem svůj procesní důsledek i ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu, resp. k petitu o ústavní stížnosti, domáhajícího se jeho zrušení.

Ústavní stížnost lze za splnění dalších zákonných podmínek podat ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy rozhodnutí odvolacího soudu bylo stěžovateli doručeno (§ 72 odst. 2 al. 2 zákona); podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 6) rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako rozhodnutí soudu odvolacího, byl právnímu zástupci stěžovatele doručen dne 31. 5. 2001 a tímtéž dnem se stalo pravomocné. Lhůta k podání ústavní stížnosti (§ 72 odst. 2 al. 1 zákona) tak počínala běžet dnem 31. 5. 2001 (§ 72 odst. 2 al. 2 zákona) a skončila dnem

30. 7. 2001, zatímco ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě k Ústavnímu soudu dne 3. října 2001 (§ 27 odst. 2 zákona).

Protože podané dovolání ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu běh lhůty pro podání ústavní stížnosti nestaví, je zřejmé, že posuzovaná ústavní stížnost je opožděná, a jako taková je nezpůsobilá meritorního projednání.

Z důvodů takto rozvedených bylo o stěžovatelově ústavní stížnosti, jako o návrhu dílem neopodstatněného, dílem nepřípustného, rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. b), e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé, když procesním důvodům, zakládajícím nepřípustnost ústavní stížnosti, bylo třeba dát přednost, a proto nebylo nutno volit postup podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 17. října 2001