Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 381/01

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Městského úřadu Dobřany, se sídlem Dobřany, nám. T. G. M. 1, proti nezákonnému zásahu státu v zastoupení Úřadu na ochranu osobních údajů v Praze, mimo ústní jednání dne 17. října 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním, označeným jako ústavní stížnost, požádal tajemník Městského úřadu v Dobřanech Ústavní soud o ochranu proti nezákonnému zásahu Úřadu na ochranu osobních údajů v Praze do ústavně zaručeného práva na samosprávu města Dobřany a tvrdil, že toto právo označený úřad porušil tím, že v souvislosti se zamýšleným zpracováním osobních údajů ( ) "pohrozil (mu) absolutním potencionálním zákazem", uchýliv se přitom k výhružce, která je zcela "bezprecedentní a protizákonná" a ve svých důsledcích znamená "maření činnosti výkonu přenesené působnosti státu na obec"; s odkazem na tato svá tvrzení požádal stěžovatel, aby Ústavní soud ve věci vydal "exemplární stanovisko".

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Jak z odůvodnění ústavní stížnosti, tak z obsahu listin, které stěžovatel ke své ústavní stížnosti připojil je patrno, že Úřad pro ochranu osobních údajů rozhodnutím ze dne

19. května 2001 (pod čj. A0003121/A01/01/PM), s odkazem na ust. ( ), přerušil řízení zahájené před ním oznámením stěžovatele o tom, že hodlá zpracovávat osobní údaje ( ) a stěžovatele vyzval, aby v jím stanovené lhůtě 15ti dnů své oznámení doplnil v rozsahu, který ve svém rozhodnutí označil [sdělením, z jakého důvodu zamýšlí stěžovatel zpracovávat tzv. citlivé údaje - ] a stěžovatele současně upozornil na procesní důsledky, které by z nedodržení stanovené lhůty vyplynuly ( ).

Své rozhodnutí označený správní orgán odůvodnil tím, že z podaného oznámení stěžovatele vyvstaly pochybnosti o důvodnosti zpracování citlivých údajů (údaje národnostní, rasové, údaje o trestné činnosti, zdravotním stavu a členství v politických stranách apod.), a proto stěžovatele vyzval k doplnění jeho oznámení, zejména "právním důvodem, pro který takto citlivé údaje zamýšlí zpracovávat".

Za této situace je zřejmé, že výzva k odstranění neúplnosti (vad) stěžovatelova podání, stejně jako stanovení lhůty k nápravě a upozornění na procesní důsledky spojené s případným nedodržením lhůty mají oporu v zákoně ( ), stejně jako je má samotná výzva úřadu k doplnění neúplného oznámení ( ) a již proto postup Úřadu pro ochranu osobních údajů v Praze nelze pokládat za nezákonný zásah do ústavně zaručeného práva na samosprávu (o tu v souvislosti s činností dle zákona č.

nejde) nebo za "bezprecedentní a protizákonnou výhružku".

Odhlédnuto od toho, že již tyto skutečnosti samy o sobě by zřejmě zakládaly důvod odmítnutí stěžovatelovy ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost [ , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], je posuzovaná ústavní stížnost především nepřípustná, neboť

a) je podána v rozporu s ustanovením (č. , ve znění pozdějších předpisů), když procesní legitimaci k jejímu podání má výlučně zastupitelstvo obce [ zákona] a nikoli Městský úřad, resp. jeho tajemník,

b) žádost o podání "exemplárního stanoviska" je ve své podstatě návrhem na podání výkladu zákona, což se však z pravomoci Ústavního soudu (čl. 87 odst. 1, 2 úst. zák. č.

) vymyká.

Obě posléze uvedené skutečnosti zakládají zákonné důvody odmítnutí za dříve zmíněných okolností podané ústavní stížnosti, a to pro její nepřípustnost [§ 43 odst. 1

písm. c), d) zákona], a proto bylo o ní rozhodnuto tak, jak z výroku tohoto usnesení [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona] je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 17. října 2001