Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 428/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele P. J., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 4. 2000, sp. zn. , a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2001, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podaným návrhem ústavní stížnosti, který došel Ústavnímu soudu dne 13. 7. 2001, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 a rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byl uvedený rozsudek potvrzen. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 byla zamítnuta žaloba stěžovatele na vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému - s. r. o. M. - uložena povinnost zaplatit částku 27 788,-- Kč s příslušenstvím stěžovateli za to, že musel vynaložit tuto částku na uvedení nebytových prostor po pronájmu do původního stavu.

Stěžovatel uvedl, že po nájemci jeho nebytových prostor mu vznikla škoda tím, že musel provést zazdění otvorů po demontáži dřevěné vestavby a otvorů po odstranění technologických rozvodů a malířské práce.

Je toho názoru, že obecné soudy na základě provedených důkazů dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním, když nezaložily své rozhodnutí na obsahu spisu, a tím porušily jeho ústavně zaručená práva na spravedlivý proces zakotvená v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v d a ve svých důsledcích porušily povinnosti vyplývající z y ČR.

Oba rozsudky považuje za projev libovůle v soudním rozhodování, ve svém celku za hrubě nespravedlivé a svévolné a vybočující z mezí ústavně stanoveného postupu.

K podanému návrhu ústavní stížnosti byl Ústavní soud nucen, jako již mnohokrát, konstatovat, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se ani eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. , a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Ústavní soud se zabývá správností rozhodnutí orgánu veřejné moci jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před ním byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení a 2, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

K posouzení oprávněnosti námitek stěžovatele přikročil Ústavní soud k vyžádání spisu Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. .

Z odůvodnění rozsudku ze dne 20. 4. 2000 Obvodního soudu pro Prahu 3 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel soudu přes jeho výzvy nepředložil ani důkazy jasně prokazující výši škody, ani důkazy, že škodu způsobil žalovaný. Naopak žalovaný prokázal, že do nebytových prostor při začátku svého podnikání musel investovat a vyvrátil tím tvrzení stěžovatele, že před začátkem pronájmu byly prostory v řádném stavu. Protože stěžovatel neprokázal důvodnost svého návrhu, musel soud žalobu v celém rozsahu zamítnout.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 3. 2001, sp. zn. , napadený rozsudek soudu prvního stupně hodnotil jako věcně správný. Uvedl, že soud si pro své rozhodování obstaral úplný skutkový podklad a provedené důkazy hodnotil jak mu ukládá ustanovení

Z obsahu vlastní ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel pouze opakuje námitky, které vznášel již v řízení před obecnými soudy, přičemž vlastní závěry ústavní stížnosti se jeví jako pouhá polemika se skutkovými a právními závěry obecných soudů.

Stěžovatel se dovolává ochrany svého práva na spravedlivý proces podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jak vyplývá z d, nelze právo na spravedlivý proces vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Nelze tedy akceptovat stěžovatelem namítané porušení d, když soudní ochrana odepřena nebyla, ale byla zákonem stanoveným postupem poskytnuta.

V souvislosti s výše uvedeným je třeba uvést, že Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů provedené obecnými soudy za předpokladu, že v řízení před obecnými soudy byla respektována zásada volného hodnocení důkazů tak, jak je vymezena příslušnými ustanoveními .

V předmětné věci tato zásada dodržena byla, a proto Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost, týkající se porušení d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve vazbě na y ČR, není důvodná.

Vzhledem ke skutečnosti, že z návrhu ústavní stížnosti nevyplývá, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavních práv stěžovatele, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh pokládat za zjevně neopodstatněný. Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. října 2001

JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu