Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 29/01

Ústavní soud rozhodl dne 18. října 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci návrhu V., zastoupeného JUDr. J.S., na zrušení "části druhé , nazvané Změna ", takto:

Návrh na zrušení části druhé , nazvané Změna , se odmítá.

Odůvodnění :

Návrhem, označeným jako ústavní stížnost, podaným co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ , , , ve znění pozdějších předpisů] a za podmínek ustanovení (č. , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a směřujícím proti zásahu "do ústavně zaručeného práva", domáhal se stěžovatel vydání nálezu, jímž by byl postup České republiky prohlášen za postup porušující y a základní povinnosti státu uvedené v a d a jim odpovídající práva stěžovatele, a proto navrhl, aby byla zrušena část druhá , nazvaná Změna .

Ústavní stížnost je nedůvodná.

Z odůvodnění ústavní stížnosti a obdobně z jejího žádání je zřejmé, že stěžovatel za jiný zásah orgánů veřejné moci, než je rozhodnutí, jimž mělo být porušeno jeho ústavně zaručené právo (stěžovatel ani neuvedl, o které z jeho takto zaručených práv by mělo jít), pokládá současnou právní úpravu práva trvalého užívání pozemků provedenou zákonem

o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění , a některými dalšími zákony (č. ).

Odhlédnuto od toho, že stěžovatelovo stížnostní žádání nevyhovuje formálním podmínkám pro návrh na zrušení zákona (jednotlivého ustanovení) pro jeho neurčitost, ani tvrzení ústavní stížnosti stran zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv není ve shodě s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, v níž Ústavní soud podrobně vyložil, co a za jakých podmínek lze za takový zásah pokládat, a kdy je proti němu ochrana Ústavním soudem možná (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994).

Protože legislativní činnost zákonodárných orgánů České republiky, resp. její zákony pod takto vymezený pojem zásahu orgánů veřejné moci nespadají, bylo nutno - s naznačenými výhradami - stěžovatelovu "ústavní stížnost" posoudit jako návrh na zrušení zákona (jeho jednotlivá ustanovení).

K podání posléze zmíněného návrhu by však byl stěžovatel legitimován toliko tehdy, kdyby aplikací inkriminovaného zákona (jednotlivého jeho ustanovení) nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, a jestliže by takový návrh byl podán spolu s ní (§ 74 zákona).

Takto stanoveným podmínkám návrh stěžovatele, označený jako ústavní stížnost, nevyhovuje a navrhovatel sám za vyložených okolností k podání samostatného návrhu na zrušení zákona (jeho jednotlivého ustanovení) legitimován není (§ 74 zákona); posuzovaný návrh stěžovatele byl proto posouzen jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným a

o něm jako o takovém bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 18. října 2001