Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 440/01

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným O.U., zast. JUDr. J.G., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 4. 5. 2001, takto:

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 18. 7. 2001 navrhovatel brojí proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2001 s tím, že jeho vydáním bylo zasaženo jeho ústavně zaručené základní právo označené v d (dále ).

Z obsahu podaného návrhu i ze spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. , který si ústavní soud vyžádal také, následně zjistil, že navrhovatel byl v rámci trestního řízení které proti němu bylo vedeno, rozsudkem Okresního soudu Frýdek-Místek, č.j. -211, nakonec uznán vinným trestným činem krádeže dle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákona a byl mu uložen trest odnětí svobody, který mu byl podmíněně odložen a doplněn peněžitým trestem. Skutkově šlo o to, že navrhovatel odcizil osobní automobil FORD SIERRA, a to ke škodě jeho majitele Z.M. Proti uvedenému rozhodnutí se navrhovatel odvolal s tím, že označené vozidlo prodal K.L., ten nedodržel podmínky za kterých bylo vozidlo prodáváno a sám je prodal Z.M., když takto dle přesvědčení navrhovatele učinil, aniž by byl jeho vlastníkem. S poukazem na uvedené si vozidlo vzal zpět a to tak, že jej odvezl od bydliště M., kde byl automobil parkován.

O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem, č.j. -238 tak, že při nezměněném výroku o vině a podmíněném trestu nově uložil (menší) peněžitý trest. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že soud nalézací provedl řádné dokazování co do rozsahu i významu a také způsobem odpovídajícím trestnímu řádu. Odvolací námitky označil za opakování těch, které byly navrhovatelem užity již v řízení před soudem I. stupně, který na ně přiléhavě reagoval, stejně jako na celkovou obhajobu uplatňovanou navrhovatelem. Odvolací soud dospěl i k závěru, že řádně provedenému dokazování v rozsahu umožňujícímu bezpečné zjištění skutkového stavu, odpovídá i samotná právní kvalifikace užitá soudem I. stupně. Nakonec odvolací soud se zabýval i jednotlivými výpověďmi podstatných (důležitých) svědků s tím, že ty se doplňují a zejména také nepotvrzují obhajobu uplatněnou navrhovatelem.

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti brojí navrhovatel proti označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě s tím, že jeho vydáním bylo porušené jeho u zaručené právo uvedené v y s tím, že každý má právo vlastnit majetek a vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Opakuje dále výhrady vznesené již před obecnými soudy. Jejich jádrem je tvrzení navrhovatele, že předmětné vozidlo zůstalo v jeho vlastnictví, když svědek L. nedostál podmínkám, za kterých mu vozidlo navrhovatel prodal (zaplacení ceny) a tento svědek se tak nemohl stát jeho vlastníkem, navrhovatel sám je takto poškozen. S ohledem na uvedené a namítané porušení y pokládá označené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě za ústavně nesouladné a navrhl je zrušit.

K podanému návrhu se na výzvu Ústavního soudu vyjádřil Krajský soud v Ostravě, jako účastník řízení a v něm odkázal v plném rozsahu na důvody obsažené v napadeném rozhodnutí, které jej také vedly k jeho přijetí s tím, že k nim nemá co dodat. Návrh pokládá na nedůvodný především s odkazem na to, že dle jeho přesvědčení bylo svědecky prokázáno, že předmětný automobil se stal vlastnictvím svědka L.

KSZ se přípisem ze dne 7. 9. 2001 svého postavení vedlejšího účastníka v řízení před Ústavním soudem vzdalo.

Ústavní soud po zvážení argumentace uplatněné navrhovatelem, vycházeje z obsahu spisu Okresního soudu Frýdek-Místek, sp. zn. , dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Z hlediska ústavněprávního, které zakládá ingerenci Ústavního soudu do jurisdikční činnosti soudů obecných takto zjistil, že ty ve své činnosti postupovaly ve shodě s obsahem i namítaných ustanovení y. Je na místě především zdůraznit, že podaný návrh se týká trestního řízení vedeného proti navrhovateli a z tohoto pohledu (vlastnických práv - namítaný y) nemohlo dojít k pochybení soudu, protože samotná otázka vlastnictví označeného automobilu nebyla předmětem (civilního) sporu, nýbrž je obsažena ve skutkové podstatě majetkového trestného činu, pro který byl navrhovatel trestně stíhán a posléze pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu krádeže také odsouzen. Argumentace stran zmíněného vlastnictví uvedená navrhovatelem i obecnými soudy se tak promítá na pozadí projednávaného majetkového trestného činu a z obsahu návrhu plyne, že v něm obsažené námitky tak vlastně směřují do principů práva na spravedlivý proces, zejména označených v hlavě páté y. Ani z tohoto hlediska však Ústavní soud pochybení v postupu obecných soudů neshledal. I napadené rozhodnutí soudu odvolacího obsahuje totiž ve svých důvodech přesvědčivou a ucelenou argumentaci opřenou o rozsahem i kvalitou provedené dokazování a z něj vyvozené právní závěry (kvalifikaci trestného činu). V tomto směru nelze než na důvody, které vedly obecné soudy k přijetí napadeného rozhodnutí, ve stručnosti odkázat. Také Ústavní soud je v důsledku nepochybně prokázaných důkazů přesvědčen o tom, že navrhovatel dlouhodobě jednal zřetelně takovým způsobem, že nepochybně bylo lze mít za to, že byl uskutečněn prodej označeného vozidla K.L. Nelze než uzavřít opětovným konstatováním, že provedené dokazování bylo uskutečněno v souladu s příslušným procesním předpisem (trestním řádem), závěry z něj plynoucí potom byly obecnými soudy opatřeny příslušnou právní kvalifikací s odpovídajícím označením trestného činu. Napadené rozhodnutí tak bylo vydáno v souladu se zákonem a nemohlo tak vykázat rysy postupu protiústavního, a to ani z hledisek namítaných navrhovatelem, ani z hledisek principů spravedlivého procesu vymezených zejména hlavou pátou y či mezinárodními smlouvami z hlediska y ČR.

S poukazem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh, jako zjevně neopodstatněný dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. října 2001

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu