Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 92/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Antonína Procházky o ústavní stížnosti Ing. I. E., zastoupeného JUDr. S. K., advokátem, proti usnesením Městského státního zastupitelství v Brně z 5.12.1998 č.j. -10 a Policie České republiky, Městského úřadu vyšetřování v Brně z 10.9.1998 ČVS:MVV-220/20-98, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel podal ústavní stížnost proti usnesení Městského státního zastupitelství v Brně z 5. prosince 1998 č.j. -10 a proti usnesení Policie České republiky, Městského úřadu vyšetřování v Brně z 10. září 1998 ČVS:MVV 220/20-98 a navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem obě tato rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení jako orgánů veřejné moci zrušil. Uvedl, že státní orgány v této věci porušily a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a , a d (dále jen " ") a vyslovil názor, že tato ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy.

Z návrhu na zahájení řízení a příloh (opisů napadených rozhodnutí) bylo zjištěno, že usnesením Policie České republiky, Městského úřadu vyšetřování v Brně z 10. září 1998 ČVS: MVV-220/20-98 vyšetřovatel podle § 159 odst. 1 trestního řádu věc podezření ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. c) trestního zákona, kterého se měly dopustit 1. Mgr. Z. H. tím, že jako soudkyně Krajského obchodního soudu v Brně a) vydala ve věci dlužníka Ing. I. E. o prohlášení konkursu k návrhu věřitele Fondu národního majetku České republiky dne 6.10.1995 pod č.j. -187 usnesení, kterým prohlásila na majetek dlužníka ing. I. E. konkurs a tím mu způsobila značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek, b) vydala v téže věci týchž dlužníka a věřitele dne 19.2.1998 pod č.j. -41 vyhlášku, jíž svolala na 23. dubna 1998 do Brna schůzi konkursních věřitelů, a to poté, kdy 7. srpna 1997 Ing. I. E. podal odvolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 28. dubna 1997 č.j. -500, kterým bylo rozhodnuto, že ve věci Ing. I. E.vedené na Krajském obchodním soudě v Brně pod sp. zn. nejsou soudci Krajského obchodního soudu včetně Mgr. Z. H. vyloučeni z projednávání a rozhodování této věci, a Nejvyšší soud o něm dosud nerozhodl a 2. Ing. M. H. tím, že jako zvolená předsedkyně věřitelského výboru na schůzi konkursních věřitelů konané 23. dubna 1998 na Krajském obchodním soudu v Brně v konkursní věci úpadce Ing. I. E. vedené u Krajského obchodního soudu v Brně pod sp. zn. dne 24.4.1998 pozvánkami svolala na 29.4.1998 do Brna, na Regionální pracoviště Fondu národního majetku České republiky schůzi věřitelského výboru, a to poté, co v závěru schůze konané 23.4.1998 úpadcův zástupce advokát JUDr. S. K. vznesl námitku neplatnosti celého jednání schůze a volby věřitelského výboru a jeho náhradníků, neboť schůzi svolala a jednání vedla vyloučená soudkyně Krajského obchodního soudu v Brně Mgr. Z. H., a posléze písemně 18.5.1998 telefonicky ze svého pracoviště pozvala a vyzvala správkyni konkursní podstaty firmy M. strojírny majitele Ing. I. E. ve věci úpadce Ing. I. E. advokátku JUDr. A. J. k tomu, aby se 19.5.1998 v Brně, na Regionálním pracovišti Fondu národního majetku České republiky zúčastnila jednání věřitelského výboru a tím ji ovlivňovala, odložil, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není namístě věc vyřídit jinak.

Vyšetřovatel v odůvodnění svého usnesení o odložení věci mimo jiné poukázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 28.4.1997 č.j. -500, jímž byl zamítnut návrh Ing. I. E. ze 17.7.1996 na vyloučení soudců Krajského obchodního soudu v Brně a popsal veškeré další důkazní řízení v této věci a jeho výsledky, z nichž učinil závěr, že trestní oznámení podaná proti Mgr. Z.H. a Ing. M. H. nejsou opodstatněná, neboť existence skutkových podstat trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele nebyla ani po objektivní ani po subjektivní stránce prokázána, a dospěl k závěru, že uvedený trestný čin osoby, vůči nimž byla trestní oznámení učiněna, nespáchaly ani jednotlivě, ani jako spolupachatelky.

Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně stížnost Ing. I. E. usnesením z 5.prosince 1998 č.j. -10 zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.V odůvodnění svého rozhodnutí se státní zástupce plně ztotožnil s vyšetřovatelovými závěry, že Mgr. Z. H. a Ing. M. H. jako veřejné činitelky (§ 89 odst. 9 trestního zákona) nevykonávaly svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch a plněním úkolů vyplývajících z jejich funkcí nezpůsobily ani značnou škodu, ani jiný zvlášť závažný následek [ § 158 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. c) trestního zákona ]. Upozornil sice na určitá procesní pochybení vyšetřovatele spočívající v nedostatečném odůvodnění, která však vůbec neovlivnila správnost jeho rozhodnutí, a uvedl, že postup Mgr. Z. H. a Ing. M. H. vycházel ze skutečnosti, že konkurs na majetek Ing. I. E. byl již pravomocně prohlášen. Případné porušení zákona bez splnění dalších podmínek samo o sobě plnění skutkových podstat trestného činu nezpůsobuje. Účastníci konkursního řízení a občanského soudního řízení mají právo využít různých opravných prostředků.

Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y) není za běžných poměrů, jimiž se vyznačuje i projednávaný případ, povolán k přezkoumávání rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, když zjistily, že spáchání trestného činu nic nenasvědčuje, a proto je odložily, jestliže svá rozhodnutí v souladu se zákonem řádně odůvodnily [ § 134 odst. 1 písm. d) trestního řádu].

V tomto směru se Ústavní soud odvolává na svou ustálenou rozhodovací praxi ( např. usnesení ze dne 6.4.1999 č.j.

-19

a usnesení z 22.4.1999 č.j.

-6

).

V této věci lze sice připustit, že policejní orgán (Policie České republiky, Městský úřad vyšetřování v Brně) své usnesení o odložení věci nezdůvodnil dostatečně podle § 134 odst. 2 trestního řádu, tento nedostatek však Městské státní zastupitelství nejen konstatovalo, ale i napravilo.

Ústavní soud souhlasí se závěry Městského státního zastupitelství v Brně. Připomíná, že v eventuálním nezákonném postupu soudce činného v konkursním řízení lze spatřovat zneužívání pravomoci veřejného činitele jen tehdy, jsou-li splněny objektivní a subjektivní znaky tohoto trestného činu. Nápravy jiných nezákonných rozhodnutí lze dosáhnout pomocí řádných a mimořádných opravných prostředků ( , , o konkursu a vyrovnání).

Ústavní soud také připomíná, že Vrchní soud v Olomouci usnesením z 28.4.1997 č.j. -500 rozhodl, že soudkyně Krajského obchodního soudu v Brně Mgr. Z. H. není v konkursním řízení vedeném na majetek Ing. I. E. podjatá a z projednávání a rozhodování věci ji nevyloučil.

Ústavní soud zaujal názor, že postupem orgánů činných v trestním řízení a jejich rozhodnutími nebyla navrhovateli odepřena právní ochrana v řádném a spravedlivém řízení zaručená v y a Úmluvy, ani právo na účinné opravné prostředky podle Úmluvy. Porušeno nebylo ani právo přiznané y, neboť toto právo je podle systematického výkladu garantováno v řízení soudním, nikoli už v přípravném řízení trestním prováděném orgány policie. Nárok na přítomnost právního zástupce oznamovatele trestného činu není navíc stanoven ani zákonem. Stěžovatele nelze v řízení předcházejícím zahájení trestního stíhání považovat za poškozeného, jemuž podle § 43 trestního řádu určitá procesní práva příslušejí. S ohledem na to nelze ani uvažovat o porušení zásady rovnosti deklarované v y.

Jen na okraj Ústavní soud poznamenává, že projednávaný případ se mu jeví jako navrhovatelova čistě osobní věc, a proto se možností použití , o Ústavním soudu, nezabýval.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou a senát ji usnesením vydaným podle , o Ústavním soudu, ve znění odmítl.

Proti usnesení není přípustné odvolání.

V Brně dne 2. října 2001

JUDr. Jiří Malenovský

předseda senátu