Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 344/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele V. K., zastoupeného JUDr. G. P., advokátkou, proti rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami ze dne 12. 7. 2000, o uvalení nucené správy na D., čj. 3787/2000/I, a o návrhu na zrušení ustanovení , později , ve znění změny a ustanovení související:

§ 28b, 28c, 28d, 28e a 28f,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel svým návrhem napadá rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami, kterým bylo rozhodnuto o zavedení nucené správy na D. Domnívá se, že tímto aktem došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle y ČR, , a 4, a 4 d a práv podle blíže nespecifikovaných mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách ( y ČR). Stěžovatel požaduje zrušení napadeného aktu a zároveň podle , o Ústavním soudu, navrhuje zrušení "ustanovení , později , ve znění změny a ustanovení související: , 28c, 28d, 28e, 28f".

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je mj. oprávněna podat ústavní stížnost fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Soudce zpravodaj proto nejprve zkoumal, zda je stěžovatele možno považovat za osobu oprávněnou k podání ústavní stížnosti.

V daném případě stěžovatel napadá rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami o zavedení nucené správy na D. Zřejmě pak dovozuje, že byl účastníkem řízení, jehož výsledkem bylo napadené rozhodnutí. Z platné právní úpravy však vyplývá, že stěžovatel (jako člen zmíněné záložny) nebyl a ani nemohl být účastníkem řízení o zavedení nucené správy, tedy řízení před orgánem veřejné moci, a proto mu - jak potvrzuje i přípis Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami - ani napadené rozhodnutí nebylo doručeno. Účastníkem správního řízení o zavedení nucené správy je pouze dotčená družstevní záložna (ustanovení ve spojení s , ve znění ).

Je si třeba uvědomit, že zásahem orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv je z obecného pohledu takové jednání, kterým se konkrétní, subjektivní ústavně zaručená práva (právo) někoho proti jeho vůli určitým způsobem omezují. Musí jít o individuální akt směřující vůči konkrétní osobě, která návrh podává, tedy o zásah individualizovaný a konkretizovaný. Není proto přípustná tzv. actio popularis, tj. návrh ve věci, která se stěžovatele bezprostředně právně netýká, resp. v níž jeho subjektivní práva nebyla přímo zásahem dotčena. Ústavní stížností se pak napadá buď rozhodnutí orgánu veřejné moci, tj. (písemný, formalizovaný) právní akt, který je výsledkem právního řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, nebo opatření či jiný zásah orgánu veřejné moci. V daném případě však rozhodnutí nesměřovalo proti stěžovateli (nebyl účastníkem řízení mu předcházejícího), ani bezprostředně neovlivnilo jeho právní postavení, jeho práv (zájmů) se dotýká pouze fakticky, zprostředkovaně (obdobnou situaci srov. usnesení

sp. zn.

, publikované pod č. 8, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 10).

Jelikož - jak vyplývá z výše uvedeného - Ústavní soud zjistil, že stěžovatel napadá rozhodnutí, které je výsledkem řízení, jehož nebyl účastníkem, soudci zpravodaji nezbylo než mimo ústní jednání a bez přímnosti účastníků řízení ústavní stížnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh podaným někým zjevně neoprávněným.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, Ústavní soud se nemohl zabývat návrhem na zrušení "ustanovení , později , ve znění změny a ustanovení související: , 28c, 28d, 28e, 28f", neboť takový návrh sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. října 2001 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu