Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 471/01

Ústavní soud rozhodl dne 4. října 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J.K., zastoupeného JUDr. B.L., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. dubna 2001, sp. zn.

, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2000, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ , , , odst. 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon], napadl stěžovatel usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. dubna 2001

( ), jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2000 (Ntr 21/97-74), kterým byl zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení podaný ve prospěch otce stěžovatele v trestní věci sp. zn. , a tvrdil, že uvedenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena ústavně zaručená práva dle d a y ČR tím, že obecné soudy se dostatečným způsobem nezabývaly důkazy svědčícími pro povolení obnovy řízení a opomenuly hodnocení nových i původních důkazů. Stěžovatel odkázal na argumentaci vznesenou v jeho návrhu na povolení obnovy řízení, jeho stížnosti a stížnosti JUDr. J.M., které přiložil k ústavní stížnosti. Z těchto důvodů navrhl stěžovatel zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí Krajského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, jak jsou vpředu označena.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel ve svém návrhu na povolení obnovy řízení sice na "nové důkazy" (interní předpisy ministerstva zdravotnictví upravující náplň funkce, kterou odsouzený - otec stěžovatele - zastával) a na nové údaje původně slyšených svědků MUDr. G.P., doc. MUDr. J.J., doc. MUDr. J.Š. a V.S. poukázal; mýlí se však, pokud se domnívá, že se jimi obecné soudy nezabývaly. S poukazem stěžovatele na listinné důkazy (interní předpisy) se vypořádal již krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí, když uvedl, že pokud jde o nové důkazy, nelze za ně považovat interní předpisy ministerstva zdravotnictví, neboť náplň funkce JUDr. V.K. (otce stěžovatele) byla v původním řízení zjištěna přesně. Výše zmínění svědci byly vyslechnuti již v původním trestním řízení ( ). Vzhledem k tomu, že stěžovatel poukázal na nové údaje týkající se těchto svědků, soud I. stupně se je pokusil vyslechnout. Jak plyne z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu, svědkyně MUDr. J.J. již zemřela, V.S. se nedostavila z důvodu lékařskou zprávou podloženého nepříznivého zdravotního stavu. MUDr. P. byl přítomen veřejnému zasedání, které se z důvodu nedoručení stěžovateli nekonalo, na další se nedostavil. Byl tedy vyslechnut

doc. MUDr. J.Š. Soud zhodnotil tento důkaz a dospěl k závěru, že nevyšlo najevo nic nového a poukázal na to, že již výslech tohoto svědka ukázal, jak obtížné je požadovat od svědků, aby věrohodně vypovídali o událostech před více než 40 lety. Obecné soudy se rovněž zabývaly tvrzením stěžovatele v návrhu na povolení obnovy řízení stran důvodu jejího povolení dle § 278 odst. 4 tr. ř.; krajský soud k tomu uvedl, že nebylo zjištěno, že by policejní orgán, vyšetřovatel, státní zástupce či soudce, působící v původním řízení, byl pravomocně odsouzen za porušení svých povinností v dané věci. Stěžovatel na nikoho trestní oznámení pro porušení povinnosti v souvislosti s trestním stíháním otce nepodával, a proto nebyl dán důvod obnovy z uvedeného důvodu.

Za této situace je zřejmé, že obecné soudy návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení projednaly řádně, v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, jakými úvahami se při rozhodování řídily a z jakých důvodů neshledaly tvrzení stěžovatele souladné s taxativně vymezenými podmínkami povolení obnovy řízení (§ 278 tr. ř.), z čehož je patrno, že k porušení čl. 36

odst. 1 d a y ČR nedošlo.

Z takto rozvedených důvodů byl návrh na zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů posouzen jako zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona] a jako takový odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 cit. zákona).

V Brně dne 4. října 2001