Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 441/01

Ústavní soud rozhodl dne 4. října 2001 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. F.C.S., zastoupeného JUDr. M.C., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2001, sp. zn. , a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne

7. prosince 2000, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ ,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2001 ( -70) a spolu s ním též jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. prosince 2000 ( -38) a tvrdil, že jmenované obecné soudy svými rozhodnutími porušily jak ústavně zaručené právo na soudní ochranu ( d), tak obdobně shodné právo plynoucí z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, příp. též právo dané Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení označených práv, stručně shrnuto, došlo tím, že obecné soudy zavázaly stěžovatele přispívat na výživu neprovdané matky jeho nezl. dítěte po dobu dvou let pravidelnými měsíčními částkami (ve výši 4000 Kč), ačkoli pro uložení takové povinnosti nebyly dány zákonné důvody. V souvislosti s poukazem na své osobní a majetkové poměry (stěžovatel je cizí státní příslušník, má zákonnou vyživovací povinnost k nezl. dětem, v České republice pobývá na základě studentského víza apod.) stěžovatel v obecné poloze vytknul obecným soudům porušení zásad již dříve a v jiných věcech vyložených Ústavním soudem, aniž by však blíže vyložil, čím měly být tyto zásady (volného hodnocení důkazů a jiné) konkrétně porušeny, příp. čím byla obecnými soudy založena "zjevná soudcovská libovůle v rozhodování". S tvrzením, že obecné soudy mu uložily "plnění nemožné", stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů, jak vpředu jsou označena, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Rozhodovací důvody obecných soudů obou stupňů, vyložené způsobem zákonem požadovaným v odůvodnění jejich rozhodnutí ( ), nesvědčí o tom, že by obecné soudy stěžovatelově věci nevěnovaly přiměřenou pozornost, případně že by "nedostatečně zjistily a posoudily skutkový stav, což vyústilo v nesprávné právní posouzení"; naopak z odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů se podává, že obecné soudy se zabývaly všemi námitkami, které stěžovatel jako žalovaný v řízení před nimi uplatnil a že způsobem zcela dostatečným a zřejmým vyložily, proč tvrzením stěžovatele nevěří, příp. z jakých jiných důvodů je odmítají. Právní posouzení věci obecnými soudy tak spočívají na dostatečně zjištěném skutkovém základu věci a jestliže posléze vyúsťují v závěr, že další studium stěžovatele jako absolventa Vysoké školy ekonomické "nemůže být na újmu těm, vůči kterým má stěžovatel zákonnou vyživovací povinnost (nezl. dětem a neprovdané matce jeho dítěte"), jde o závěr, který, jakkoli se v podstatě vymyká z přezkumné pravomoci Ústavního soudu (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995, a další), je i z hlediska ochrany ústavnosti ( úst. ) ve shodě se zákonem i se skutkovým stavem věci tak, jak v opravném řízení po doplněném dokazování byl zjištěn.

Za tohoto stavu, kdy stěžovatel ani netvrdí, v čem konkrétně mělo být porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu, bylo jeho toliko apodiktické tvrzení posouzeno jako jeho nesouhlas s meritorním rozhodnutím obecných soudů co do stanovení konkrétně určené vyživovací povinnosti; takovýto nesouhlas, jako námitka směřující vůči věcné správnosti či legalitě rozhodnutí obecných soudů, jak již ostatně řečeno, se však z přezkumné pravomoci Ústavního soudu vymyká.

Z důvodů takto rozvedených byla stěžovatelova ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána jak povahou vyložených důvodů, tak ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, jak příkladmo na ni bylo poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 4. října 2001