Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 385/01

Ústavní soud rozhodl dne 4. října 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele Ing. V.P., zastoupeného JUDr. V.P., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2001, č. j. -178, Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne

5. prosince 2000, č. j. -153, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2000, č. j. -127, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. dubna 1999, č. j. -85, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal přezkoumání a zrušení výše citovaných rozhodnutí soudů. Uvedl, že podle jeho přesvědčení byla jimi porušena práva, zaručená d, když soudy obou stupňů rozhodly v rozporu s dosud zjištěným skutkovým stavem a s provedenými důkazy, nerespektovaly ustanovení o rovnosti účastníků, a tak jednaly i v rozporu se zákonem. Proto nesouhlasí s mezitímním rozhodnutím, podle něhož byl uznán nárok navrhovatele na odškodnění pracovního úrazu, co do základu a vůči němu, jako zaměstnavateli, po právu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. a rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. -178 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Pokud jde o rozsah dokazování a hodnocení všech provedených důkazů, soudy postupovaly v souladu s a s obč. soudního řádu a v odůvodnění svých rozsudků se vypořádaly i s rozpory ve výpovědi svědků, kteří v průběhu řízení svá tvrzení změnili. Z ústavního principu nezávislosti soudů ( y), vyplývá mj. zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v obč. soudního řádu, a proto nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy - jestliže byly respektovány kautely, z uvedeného zákonného ustanovení plynoucí.

Pro výše uvedené byl návrh na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2001, č. j. -178, a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. prosince 2000, č. j. -153, jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Pokud stěžovatel navrhuje i zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2000, č. j. -127, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. dubna 1999, č. j. -85, nezbývá Ústavnímu soudu, než konstatovat nedodržení lhůty dle , čímž byl založen důvod odmítnutí této části ústavní stížnosti dle .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. října 2001