Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 520/01

Ústavní soud rozhodl dne 8. října 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti ing. M.K., zastoupeného JUDr. L.G., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2001, čj. -49, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové stěžovatel mimo jiné uvádí, že obecné soudy nedostatečně zohlednily jeho pracovní vytížení, jeho nesporné zásluhy při reprezentaci České republiky, maximální obětavost a fakt trvalých rizikových situací, při kterých je nesporně ohrožován na životě. V takových výjimečných krizových situacích se stěžovatel nachází stále, a proto jeho osobní poměry měly být za tohoto stavu podrobněji prošetřeny. Opomenutí krajského soudu v tomto směru pokládá stěžovatel za protiústavní zásah do hodnocení důkazů a za porušení ústavně zaručeného práva zakotveného v d. Z uvedených důvodů domáhá se stěžovatel zrušení napadeného rozhodnutí.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Pardubicích Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem tohoto soudu ze dne 12. 3. 2001, čj. -41, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm.c) trestního zákona, jehož se měl dopustit tím, že za, ve výroku tohoto rozsudku blíže popsaných okolností, řídil osobní motorové vozidlo v době, kdy trval trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel. Za toto jednání byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši 8 000,-- Kč, resp. náhradnímu trestu odnětí svobody ve výměře 2 měsíců, a současně mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců. V důvodech tohoto rozhodnutí uvedl okresní soud, že stěžovatel v podstatě již podruhé porušil zákaz řízení, vyslovený státními orgány, a o jeho neukázněnosti svědčí i čtyři záznamy v evidenční kartě řidiče o postihu za přestupky na úseku dopravy. Vzhledem k okolnostem případu i osobě stěžovatele byl mu uložen trest zákazu řízení motorových vozidel ještě při spodní hranici zákonné výměry pro tento druh trestu. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením tak, že odvolání stěžovatele zamítl, v podstatě se ztotožniv se závěry soudu prvého stupně.

Z ústavního principu nezávislosti soudů ( y ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 trestního řádu), stejně jako zvažování obecných hledisek pro stanovení druhu trestu a jeho výměry (§ 31 trestního zákona). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování podmínky uvedené v citovaných ustanoveních respektují, jak se také s stalo v projednávané věci, nespadá do pravomoci Ústavního soudu jejich postup a rozhodování ústavně zpochybňovat. Poukazuje-li stěžovatel na své osobní poměry, zejména pracovní vytížení a existenci výjimečných krizových situací, a to i při reprezentaci České republiky, nelze než konstatovat, že ocenění jeho zásluh je nepochybně na místě, výše uvedené neposkytuje však žádný prostor pro neadekvátnost přístupu ze strany orgánů činných v trestním řízení. Podle názoru Ústavního soudu naopak skutečnost, že stěžovatel vykonává činnost, kterou reprezentuje stát, by měla u něj nutně vésti ke zvýšení vědomí občanské odpovědnosti.

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy se tedy Ústavnímu soud jeví natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 8. října 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu