Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 439/01

Ústavní soud rozhodl dne 8. října 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti M.G., zastoupené Mgr. M.B., proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 16. 8. 2000, čj. -19, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2001, čj. -40, takto:

Ústavní stížnost se odmítá

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, zakotvené v d (dále jen " "), v a y ČR. Pochybení spatřuje ve skutečnosti, že nebyla obecným soudem řádně poučena o svých právech a povinnostech. Směnečný platební rozkaz, který jako žalovaná obdržela, sice obsahoval poučení o opravném prostředku - námitkách, ale neobsahoval poučení o skutečnosti, že k námitkám později vzneseným nelze přihlížet. Vzhledem k tomu, že na tento následek nebyla upozorněna, nevyhledala právní pomoc, sepsala námitky sama, aby dodržela stanovenou lhůtu tří dnů, až po té vyhledala právní pomoc a zjistila, že další argumentace je téměř bezpředmětná. Pokud by byla řádně poučena, zachovala by se jinak a její práva by bylo možné bránit kvalifikovaným způsobem.

Z připojeného spisu Krajského obchodního soudu v Praze, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že Krajský obchodní soud v Praze vydal dne 22. 3. 2000 směnečný platební rozkaz, čj. -6, proti němuž uplatnila stěžovatelka ve stanovené lhůtě námitky, které pak v rámci nařízeného jednání přednesla prostřednictvím své právní zástupkyně.

Krajský obchodní soud v Praze pak rozsudkem, který byl napaden ústavní stížností, rozhodl tak, že ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti, neboť po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že stěžovatelka neunesla důkazní břemeno k prokázání svých námitek.

Proti rozsudku podala stěžovatelka odvolání, neboť se neztotožnila s právními závěry soudu prvého stupně, v němž namítá, že byla zkrácena ve svém právu na spravedlivý proces, tj. že nebyla soudem řádně poučena o skutečnosti, že k námitkám později vzneseným soud nepřihlíží, a nově uplatnila námitku neplatnosti směnky z hlediska jejích náležitostí a nedostatek aktivní legitimace žalobce jako majitele směnky.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 4. 2001, čj. -40, rozsudek soudu prvého stupně potvrdil, neboť se ztotožnil se závěry soudu prvého stupně. Z odůvodnění tohoto rozsudku pak Ústavní soud dále zjistil, že pokud se týká vznesené námitky o nedostatečném poučení žalované, odvolací soud dospěl k závěru, že vzhledem ke skutečnosti, že soud směnečným platebním rozkazem výslovně přikázal, aby ve lhůtě 3 dnů od jeho doručení uvedla žalovaná vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá, jde ze strany soudu prvého stupně o zcela zřetelný pokyn, jak má být nadále postupováno. Z tohoto důvodu chápe soud námitku vadnosti směnky z hlediska jejích náležitostí i námitku aktivní legitimace žalobce jako opožděnou. Soud se nad rámec své zákonné povinnosti i k těmto námitkám vyjádřil a konstatoval, že by šlo o námitku nedůvodnou, poněvadž směnka má veškeré zákonem předepsané náležitosti, jde tedy o směnku platnou a rovněž aktivní legitimace žalobce nebyla zpochybněna.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Soudy při své činnosti poskytují účastníkům řízení poučení o jejich procesních právech a povinnostech, o tom, jaká práva jim náležejí, jaké povinnosti jsou jim ukládány, jak je nutné provést procesní úkony. Podle ustanovení vydá na návrh žalobce soud směnečný platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do tří dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení, nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Jde o uplatnění zásady koncentrační, jejímž důsledkem je, že k námitkám později vzneseným soud již nepřihlíží. I když poučení o opravném prostředku tuto skutečnost výslovně neuvádí, tím, že stěžovatelce bylo uloženo uvést v námitkách vše, co proti platebnímu rozkazu namítá, dostalo se jí poučení o tom, jaký obsah má její procesní úkon mít. Soud tedy neporušil svou povinnost stanovenou mu ustanovením a poskytl stěžovatelce zákonem stanoveným způsobem ochranu jejích práv. Je vždy věcí účastníka řízení, aby svá práva střežil s největší možnou péčí, což stěžovatelka v dané věci neučinila, když vyhledala právní pomoc po uplynutí stanovené lhůty pro podání námitek Ústavní soud podotýká, že v rámci řízení před soudem druhého stupně se tento soud k opožděným námitkám, a to nad rámec své povinnosti, vyjádřil a naznačil stěžovatelce, že pokud by byly uplatněny v zákonné lhůtě, nezpůsobily by příznivější rozhodnutí ve věci.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než konstatovat, že neshledal porušení zásad spravedlivého procesu zakotveného v y, v , y ČR, a proto ústavní stížnost z důvodu zjevné neopodstatněnosti podle ustanovení zákona č. 182/93 Sb., o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné

V Brně dne 8. října 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu